Občas se doma bojím.Stává se to i vám? Připadá mi,že i domy ožívají a zvlášť ty staré.Na našem domě je nejstarší přední části,která je původní.Ve dne mi přijde normální,prosvětlený sluncem,barevné zdi se na mě usmívají a vám z té barevnosti stoupá nálada,cítíte se příjemně,útulně.Venku

Miluju noční procházky. Tma je tajemnější a zajímavější než ostré světlo. Dokáže mě uchlácholit a posílit,světlo mi naopak dráždí oči...ve světle se nedokážu soustředit.Miluju modré nebe a slunce,ale tma pro mě byla vždy klidnější.Poklidná krajina stínů stromů plujících v jemné záři měsíce.

 Mé

 Pokus o hororovou  povídku,která postrádá prvky hororu :D...

"Nikdy jsem na diskotéky moc nebyla.Nechápu,že jsem tam z vlastní vůle vůbec šla.Co jsem z toho měla? Chvíli tance a pak už jen spoutu upocených těl,co se na sebe lepí.Fuj."

Jak by jste reagovali na náměsíčkou osobu? Pár jich znám.Například mou ségru.Nikdy jsme o ní nevěděli,že je náměsíčná až když jí bylo šest let spala u sestřenky,která od nás bydlí jen o pár domů.Ségra v té době byla ještě malá a tak jí mamka řekla,že kdyby se u nich bála,tak že klidně může dojít domů. (Mamka to samozřejmě myslela v tom smyslu,že by pro ségru přišla),ale ségra to pochopila jinak