Na některé dveře můžeme klepat jak dlouho chceme a stejně se nám nikdy neotevřou.

♦♦♦

nena: Tohle znám z doby, kdy jsem byla malá. Obdivovala jsem maminku, že se nebojí. Teď žiji ve staré chalupě, kde to praská, kde to lupe ve starých trámech a mně se to líbí. Moje představy jsou stejné, ale ve mně nevyvolávají strach, domy si prý pamatují, tak je nechám vyprávět.

---
nena.pise.cz

dvirka: To jsi napsala pěkně-domy mi prý pamatují, tak je nechám vyprávět. Zní to tak melancholicky.
Ten strach, který ve mě vyvolávají je tak trochu vytoužený-adrenalinový,kdy se chceš bát a ta husí kůže,kterou z těch pocitů máš tě neděsí,ale je příjemná

---
dvirka.pise.cz

constricted: Oooo, požehnán buď tento článek, ano, tyto pocity mívám, i to s tím zrcadlem... Ale přecejen, znáš ten..."sladký strach"?

---
constricted.pise.cz

dvirka: Jasně,to je ze všech pocitů to nejsladší

---
dvirka.pise.cz

lucifersangel: Jako kdybys mi viděla do hlavy
(Mimochodem, přidám si tě k odkazům u mě na webu, nevadí? Chci tě mít po ruce. )

---
lucifersangel.pise.cz

dvirka: Jasně,že nevadí a ráda bych si tě tam přidala taky,s tvým dovolením

---
dvirka.pise.cz

konackaelle: Ahoj, mi máme byt v 200 let starém domě, dokonce tam byla hospoda, pak pošta, a pak se z toho udělali byty. přímo nad mím pokojem na půdě se objesil jeden chlap. Hlavně nesmíš ukázat strach, musíš být v pohodě. Jinak se začneš hrůzou třepat, vidět to co není... Mě pomáhá hudba nebo hlasitá televize. Prostě něco co dělá zvuky. A světlo. Já vždycky zhasínám až na posteli a to lampičku. Já se teď už moc nebojím, ale přeci, z toho domu jde hrůza. Nejsem ráda někde sama. Vždycky jsem tam se psem nebo se ségrou, a nebo s otevřenýma dveřma dokořán. Neboj, jsi úplně normální že se bojíš, jenom nevíš jak si navodit pocit bezpečí. Já věřím tomu, že to dělají zlí duchové. A víš co je odhání i s tím strachem? Světlo a nějaká hudba nebo televize - v televizi se mluví a to je může odeženout - protože oni působí jen na toho, kdo v ně věří tak, že se jich bojí, a když si pustíš televizi, soustředíš se na děj a ne na duchy a strach. Já v ně věřím, ale radši jen ve dne Jak říká většina rodičů malým dětem - mysli na něco hezkého. to je takový štít který tě ochrání

---
konackaelle.pise.cz

dvirka: Jé,zaveď mě tam Strašně to láká,ale obdivuju tě,že dokážeš bydlet v domě s tak bohatou historií,ten přece nemůže mlčet

---
dvirka.pise.cz

konackaelle: klidně xD tak kde bych asi bydlela, že? vydělávat nevydělávám, a ani na střední ještě nejsem

---
konackaelle.pise.cz

dvirka: Pravda pravda,ale je to docela odvaha

---
dvirka.pise.cz

mandragora: Já nemám ráda své zrcadlo v koupelně. Máme koupelnu opravdu maličkatou, protože majitel našeho bytu už má pár let za sebou a tak i přesto, že byt je renovovaný, koupelna je typicky socialisticky zařízená. Odporné šedivo béžové kachličky se sprchovým koutem. To zrcadlo opravdu nenávidím, pokaždé v něm vypadám jinak a pokaždé mám pocit, že za mnou někdo stojí...

---
mandragora.pise.cz

dvirka: Zrcadla jsou sama o sobě zajímavá. Je to něco jako okno,ale nemůžeš přes to vidět...vidíš jen to co je před tím,ale i když si jsi jistá co uvidíš,přece někde hluboko v mysli máš pochybnosti,že bys mohla zahlédnout i něco navíc. Naše koupelna je podobná té tvojí a to zrcadlo,ve dne je tak obyčejné,ale v noci...

---
dvirka.pise.cz

mix*: já se doma bojím i když je světlo, venku svítí sluníčko, ale já jsem sama doma a když se zaposlouchám, jako bych slyšela někoho chodit po bytě... ne, to jenom praskají parkety, jdu do koupelny a tam zrcadlo, vidím, jak se dveře zavírají a zase otevírají a to vše dělá ta černá zahalená postava, které jsem nikdy neviděla do tváře, prudce se otočím a...a nic, jenom moje představivost, jak já tohle nesnáším, děsím samu sebe...

---
mix.pise.cz

dvirka: Ta představivost,za všechno může jen a jen ona Asi bych nedokázala žít v bytě,proto všechny tyto lidi obdivuju. Nesnesla bych ten pocit,kdy nade mnou a pode mnou žije ještě někdo další.

---
dvirka.pise.cz

slanka: Dvířko, tenhle článek je parádní. Dokázalas úžasně popsat to, co prožívám čas od času i já sama (A to je mi, prosím dvacet! ) K tomu design tohohle blogu, písmo a jako třešnička na dortu takovej obrázek. Ty prostě dokážeš navodit atmosféru. Tenhle pocit, ze kterého naskakuje husina dobře znám. Zároveň se ale "ráda bojím" stejně tak jako Ty. Zrcadlo mám vedle postele a říkám si úplně to samý.

---
slanka.pise.cz

dvirka: Děkuju Věkově jsme na tom tak trochu podobně,za malou chvíli mi bude taky dvacet,ale vůbec se na to necítím I když zdravotně někdy i na padesát
Představivost a fantazie někdy dokáží vyvolat opravdu příjemný strach,to už víme
Ale trumfla jsem tě,zrcadlo naproti posteli je strašidelnější

---
dvirka.pise.cz

rionka: jachacha! super! miluju stary domy. fotim je. porad jsem cekala, jakym obesencem ten text vygraduje a nakonec jsem ho nasla v komentarich