Pokus o hororovou povídku,která postrádá prvky hororu :D...
"Nikdy jsem na diskotéky moc nebyla.Nechápu,že jsem tam z vlastní vůle vůbec šla.Co jsem z toho měla? Chvíli tance a pak už jen spoutu upocených těl,co se na sebe lepí.Fuj."
Přemýšlela jsem nad dnešní nocí,mezitím co jsem se snažila strčit klíč do zámku hlavních dveří našeho domu.
V oknech už byla tma a všude kolem podezřelé ticho.
"Sakra." Začínala jsem se rozčilovat.Byla příliš velká tma a já na tu zatracenou klíčovou dírku neviděla.
Po chvíli jsem to už nevydržela a vytáhla z kapsy kalhot mobil.
"Hurá! Aspoň trocha světla,"drmolila jsem sarkasticky pro sebe a pár koček,které už se začínali sbíhat.
Cvak.Klíč konečně zapadl do zámku a já skoro neslyšně otevřela dveře.
Přivítala mě tma,ale to mě nepřekvapilo.Ve dvě hodiny ráno už všichni spali.
Vešla jsem do tmavého prostoru naší malé chodby a hmatala jsem po vypínači.Během vteřiny jsem rozsvítila žluté světlo,co tuhle malou místnost osvětlovalo.Potichu jsem si zula boty a spěšně si sundala svůj černý,zimní kabát,dlouhý skoro až ke kotníkům.Pověsila jsem ho na věšák,který lemoval levou zeď místnosti.Boty jsem nemotorně kopla pod botník.Potichu jsem se pokoušela otevřít dřevěné,prosklené dveře,které umožňovali úplný vstup do domu.Stejně,ale slabě zavrzaly.
Zatla jsem zuby a chvíli počkala jestli z domu zaslechnu nějaký zvuk,ale slyšela jsem jen slabé chrápání,které vycházelo z ložnice rodičů,ta byla až na opačném konci našeho malého domu.
Otevřela jsem a blesku rychle jsem vystřelila do svého a zároveň i sestřiného pokoje,který byl nedaleko vchodových dveří.
Dveře od něj už byly otevřené,takže jsem se nemusela starat,že bych jejich vrzáním snad někoho probudila.V pokoji jsem si klidně rozsvítila světlo.Jindy by to sestru vzbudilo,ale dnes tam ještě nebyla.Neměla jsem tady být ani já,ale mě to na té diskotéce prostě nudilo.
To sestru ne.Ta proplouvala parketem až objevila svou kořist a s tou potom odplula z dohledu.Nechala jsem ji při tom a třeba,že byla teprve jedna hodina ráno a já si z toho večera užila jen tři hodiny,stejně jsem už chtěla být pryč.U východu jsem potkala přátele, s kterými jsme přijeli a tak jsem s nimi odjela taxíkem domů.
Sestře jsem napsala jen esemesku,aby věděla že už jsem jela domů.Přestože byla o dva roky mladší než já,nebála jsem se o ni.Však ona se domů nějak dostane. A já už teď konečně byla tam,kde jsem chtěla být.Ve svém a taky jejím pokoji,ale musím říct,že mi bylo líp když tady nebyla a já si mohla užívat samoty.
Sundala jsem ze sebe ty smradlavé hadry.Páchly po kouři a znečistili vzduch v celém pokoji.Natáhla jsem si svou starou noční košili a v úplné rychlosti jsem se uchýlila do koupelny,která stála vedle pokoje.
Pustila jsem v umyvadle vodu a podívala se na svůj obraz v zrcadle.Vypadal příšerně.Už od přírody jsem nebyla hezká a tak jsem se to snažila aspoň trochu zamaskovat černými očními stíny a černou linkou v dolní části mých beztvarých očí.Někdy to pomáhalo,ale teď jsem vypadala jako-by mi oční stín někdo nanášel na celé tváře.
"Pěkně jsem se rozmazala," pomyslela jsem si a hned jsem začala teplou vodou smazávat škody,které natropila trocha líčidel.
V koupelně jsem byla hotová rychle.Částečně proto,abych nevzbudila dávno snící rodiče a taky protože jsem už chtěla ležet ve své teplé posteli.
Pozhasínala jsem všechna světla a zalezla do postele.Okamžitě mi klesla víčka.
Sotva jsem usnula,zdál se mi sen.Byli jsme na diskotéce,tak jako dnes v noci.Dj to rozbalil ve stylu trance a já byla jako v extázi.Pohazovala jsem zpocenými vlasy do všech stran,všechna těla kolem se kroutila jako bychom byli v tranzu,všem se zrychloval tep a srdce bušila tak hlasitě jako by zevnitř narážela do stěn našich těl.Byl to uvolňující a povznášející pocit,ale nebyla jsem to já.
Vedle mě tančila i sestra a ještě nějaký neznámí kluk.Pak mě zničehonic chytla sestra za ruku, a vykřikla že už pojedeme domů.Prodrali jsme se tančícím davem k východu kde už stáli naši dva další přátelé.Společně jsme vyšli z budovy ven a někdo zavolal taxíka.V mém snu přijel během vteřiny.Řidič vypadal trochu zvláštně.Měl oholenou hlavu,piercing ve spodním rtu a na tváři takový pitomý úšklebek.
Všichni čtyři jsme nasedli a taxikář dupl na plyn.Zběsile jsme se řítili prázdnou silnicí a nekonečnou tmou.Z autorádia vyřvávala metalová hudba,která drásala uši.Vypadalo to skoro jako by nás tenhle černý taxík vezl do pekla.Seděla jsem uprostřed zadní sedačky a pevně se držela opěradel předních sedadel.Sestra seděla vpředu vedle řidiče a naši dva kamarádi po stranách vedle mě.Nikdo z nich nebyl tak napjatý jako já.Naopak- všichni se smáli a vůbec se neohlíželi na šílenou rychlost vozidla.
Z rádia se právě ozval zuřivý řev nějakého metalisty,který anglicky zpíval :"Cesta do Pekel vede cestami, po kterých se právě vezu,potkáme se tam."
Vnímala jsem tu větu zrovna když jsme vjížděli do prudké zatáčky rychlostí blesku a zrovna ve chvíli kdy mě oslepilo světlo kamiónu, který si to mířil přímo proti nám.
S křikem jsem se probudila,ale oči jsem měla stále zavřené.Bála jsem se,že když je otevřu uvidím před sebou to oslepující žluté světlo.
Přede mnou se však rozprostíral jen tmavý prostor pokoje.
Vydechla jsem si a zvýšený tep se mi pomalu uklidňoval.Podívala jsem se na hodiny budíku.Ukazovali půl čtvrté ráno.Rozsvítila jsem lampičku a oči mi automaticky zamířili na sestřinu postel.Byla prázdná.
Začala ve mně vzrůstat panika,ale uklidnila jsem se tím,že je teprve málo hodin na návrat z diskotéky,aspoň pro mou sestru.
Po tomhle snu se mi,ale usínalo podstatně hůř než předtím.Musela jsem si pustit mp3 přehrávač,abych vůbec usnula,ale nedohrála ještě ani třetí písnička a já byla tuhá.Pak už jsem spala nerušeným spánkem až do páté hodiny ranní.Vzbudilo mě sluchátko,které mě tak trochu táhlo kolem krku.No jo,vlastně jsem usnula a zapomněla jsem si je vytáhnout z uší a položit na noční stolek,kde stála i lampička.Tak to dělávám vždycky,když už začínám zabírat ke spánku.Nerada bych se tím sluchátkovým kabelem ve spánku uškrtila.V duchu jsem se nad svou úvahou zasmála.
Když jsem sluchátka pokládala na stolek všimla jsem si hodin na budíku a taky stinné siluety sedící na okraji setřiny postele.Lekla jsem se,ale všimla jsem si těch dlouhých a v té tmě ještě tmavších vlasů a uvědomila jsem si,že je to sestra.
"Lindo?" Oslovila jsem ji potichu.Vlasy měla rozpuštěné a zakrývali jí skoro celé čelo jak měla skloněnou hlavu.
"Ano?" Odpověděla tázavě,ale nepodívala se na mě ani se nepohnula nebo jsem to aspoň v té tmě nezaregistrovala.
"V kolik jste přijeli?" zeptala jsem se potichu.
"Před chvílí." Odpověděla znovu bez pohnutí.
Mrkla jsem na budík.Ukazoval pět hodin ráno.
"Aha...tak dobrou.Ukončila jsem konverzaci a zachumlala se zpátky do vyhřátých peřin.
"Dobrou noc" Odpověla mi chladně,ale to už jsem skoro neslyšela protože jsem hned usnula.
Ráno jsem se probudila okolo desáté.V pokoji se vznášelo šero.Takové to známé zimní šero,kdy se čeká,že každou chvíli bude z šedých mraků padat sníh.
Protáhla jsem se a nohy přehodila přes okraj postele až jemně dopadli na zem.Prstami jsem si protřela oči a už jsem chtěla zamířit ke kosmetickému stolku se zrcadlem když mi pohled spočinul na sestřiné posteli.Byla prázdná a......ustlaná.
"To je divné,že by vstávala dřív než já když včera usínalala nejméně o dvě hodiny později? Zamračila jsem se nad tou myšlenkou,ale usoudila jsem,že to tak asi bude a pokračovala jsem ke kosmetickému stolku.Ještě jsem ani nestihla dosenout na malou dřevěnou židli,která kosmetický stolek doplňovala,když se rozletěli dveře pokoje.Čekala bych,že v nich uvidím sestru,ale místo ní v nich stála mamka.
"Až se převlečete půjdete uklízet.Už na vás čeká vysavač,"oznamovala nám ještě než stihla vejít,"pak by jste mohli uvařit o-" najednou se zarazila.
Podívala jsem se na ni,jelikož teprve teď upoutala mou pozornost.Dívala se na sestřinu postel a pak se ostře podívala na mě.
"Kde je Linda?"
"Já nevím...myslela jsem,že už se vzbudila a je s vámi,"řekla jsem jen jako-by nic a pokračovala jsem s důkladným odličováním zbytku líčidel.
"Ne,s námi není...myslela jsem,že ještě spí?" ptala se dál.
"Jak vidíš tak ne,ale kam šla to fakt netuším."
"Doufám,že jste včera z té discotéky jeli společně." Ptala se protože moc dobře věděla,že já jezdím první a Linda až po mě,ale netušila jak moc pozdě po mě.To jsem kolikrát nevěděla ani já.
"Ne,já jsem včera přijela dřív a Linda až chvíli po mě."
"Tak kde je tedy?"
"Já fakt nevím!"Docházela mi trpělivost.
Najednou zazvonil v obýváku telefon.Máma k němu běžela.Asi po třech minutách se vrátila.
Brečela...šíleně brečela a snažila se mi přes slzy něco říct,ale šlo jí hrozně špatně rozumnět.
Když jsem ji viděla lekla jsem se a prosila jsem ji ať mi vysvětlí co se stalo.Chovala se hystericky.Ruce měla vjeté ve vlasech jako kdyby je chtěla vyškubat.To co ji tak rozrušilo jsem z ní vypáčila asi za dalších deset minut až se trochu uklidnila.
"Linda...je mrtvá!" Zašeptala ta slova a znovu začala plakat.
Nechápala jsem to ani teď.Jak by mohla být mtvá.Nebyla sice tady v posteli a ani v domě,ale někde přece musela být.
"Proč by měla být mrtvá?Totiž...jak?....Vždyť?..." Skočila mi do řeči.
"Dnes ráno," vzlykala....,"dnes ráno v pět hodin...jejich taxík měl nehodu...jel moc rychle a vozovka byla namrzlá," rozvzlykala se ještě víc a já už také pomalu začala natahovat,ale stejně jsem pořád nechápala...
Pokračovala: "Narazili do stromu a Linda seděla vpředu vedle řidiče."
Vzpomněla jsem si na sen...na ten šílený sen...na jízdu do pekel...a Linda seděla vpředu.Udělalo se mi špatně.
"Ale mami....Linda ráno normálně přijela domů....mluvila jsem s ní...přece." Byla jsem zmatená.Hodně zmatená."V pět hodin přece ...vzbudila jsem se a Linda seděla na své posteli a mluvila jsem s ní.Ptala jsem se jí v kolik přijeli...říkala,že před chvílí...před chvílí a bylo PĚT HODIN.
"V pět hodin...a Linda byla na místě mrtvá." Opakovala šeptem.
Teď mi to všechno došlo.PĚT HODIN.To chladné "DOBROU NOC"...to bylo poslední sbohem a ten skutečný sen,kdy jsem měla být mrtvá i já.