Dvirka | Dvířka píše

Zatuchlá vůně starého papíru, kniha psaná husím brkem a její kožená obálka...s takovými vlastnostmi knih jsme se  pomalu rozloučit. Díváme se na ně skrz skleněnou vitrínu v muzeu. Stejně jako se za chvíli budeme dívat na staré gramofony a jejich desky, promítačky a jejich páskové cívky...všechno s čím na počátku 20. století vynálezci přišli, jednou opustí světlo světa a v roce 2050 děti nebudou vědět, co to byla VHS kazeta a video. 

Je zajímavé, podívat se o pár let zpátky a uvědomit si, jak se po 20. století svět, technika, způsob života a lidé změnili.

Možnost pozorovat a pracovat s dětmi od 6 do 8/9 let mě utvrdila v jistém dojmu. A to, že se některé děti podobají zvířatům v ohradě. Z jedné strany školní družiny řvou divocí lvi, na druhém konci mečí koza a do toho všeho se vzteká rozzuřená gorila. Abych si pořídila průkaz na krocení divoké zvěře.

 Jsou

Naše češtinářka dnes přišla do hodiny s časopisy v rukou. Říkala jsem si, co se bude dít. Snad nebudeme číst horoskopy nebo nějaké milostné románky, kterých jsou časopisy až nemožně přecpané. To bych radši probírala normální látku. Nebo si snad profesorka přinesla něco ke čtení, aby se nenudila?