Vtipné hlášky, ostrá slova, sarkasmus a pesimistická nálada proudí anglickým antikvariátem pod vedením věčného povaleče, pesimisty a skeptika Bernarda Blacka. Zastihnete ho v neustálém alkoholovém opojení a přes cigaretový kouř si zašklebeného obličeje s vysokým čelem stěží všimnete. Nepříjemný na zákazníky, neochotný, sobecký, ale ve společnosti své kamarádky Fran a nově najatého zaměstnance Mannyho, neskutečně vtipný. Tedy pokud vám nevadí hrstka černého humoru.

Kniha sice nese tajemný název Přeludy a přízraky, což by mohlo svědčit o strašidelných příbězích. Ale autoři, kteří se v této povídkové sbírce sešli, jsou spíše pisatelé z romantismu nebo zaobírači se lidskou psychikou. Knize to na váze neubírá, povídky jsou zajímavé, některé se zaobírají filozofickými úvahami, jejich složitostí si u nich neodpočinete, ale to určitě nebylo záměrem autorů. Naopak, příběhy nutí k zamyšlení. Pojďme si shrnout jejich děj. (Pozn. informace o autorech jsem vytáhla přímo z knihy.)

Dostala mě jedna scéna  z komediálního seriálu Black Books. Totiž všechny tři série této zábavné a populární blázniviny mě dostávají do kolen. Ale speciálně tato porazí všechny obyvatele planety, kteří mají smysl pro humor. Manny Bianco se po svém dokáže bavit i u vaření.  Jen by mě asi přešla chuť ...

Opět se vracím ke svému oblíbenému naháněči hrůzy, bojící se vyjít v noci z ochranářské postele po některých jeho knížkách. Tentokrát jsem zvolila knihu dvou hororových povídek z roku 1991, Čtyři po půlnoci. Celkem patří do této knihy čtyři povídky, já však narazila na vydání jen prvních dvou – Časožrouti a Skryté okno do skryté zahrady. Z námětu obou povídek vznikl film. Thriller Tajemné okno s Johnny Deppem a stejnojmenný scifi thriller Časožrouti.