Je spousta míst, na které se jen tak nedostaneme. Netoužíme zažít tato místa na vlastní kůži, vítězí pouze naše zvědavost. Jaké to je pocházet z dětského domova? Jak to asi vypadá ve vězení? Proto saháme po knihách, abychom zažili nepoznané. Píší je lidé, kteří si oním místem prošli, mají z něj smutné i veselé vzpomínky a rozhodli se o ně podělit s námi čtenáři...

Hodina dějepisu. Za oknem září odpolední slunce. Ve třídě zaznívá výklad učitele. Z úst mu vychází slova, ale vám se zdá, jako by jen na prázdno otvíral pusu. Jako ryba na suchu. Unaveně poleháváte po lavici a v duchu odpočítáváte minuty...vteřiny...ZVONÍ!