Hodina dějepisu. Za oknem září odpolední slunce. Ve třídě zaznívá výklad učitele. Z úst mu vychází slova, ale vám se zdá, jako by jen na prázdno otvíral pusu. Jako ryba na suchu. Unaveně poleháváte po lavici a v duchu odpočítáváte minuty...vteřiny...ZVONÍ!

Z cestovatelských zážitků Barbary Erskinové – její plavby po Nilu na výletní lodi a návštěvy významných staroegyptských památek – čerpá tematiku její sedmý román, v jehož ději se rafinovaně, jak je tomu u autorky zvykem, proplétají tentokrát dokonce tři různé časové roviny: starověká, viktoriánská a soudobá. Současná hrdinka Anna, hledající po rozvodu novou životní nápň a novou lásku, cestuje do Egypta s praprababiččiným deníkem, díky němuž znovu ožívá atmosféra romantického i dramatického milostného příběhu.

Pokus o zdokumentování těch mých oblíbenců v nové sestavě opět nedopadl podle mých představ (jako vždycky). Ale neopouští mě naděje a obecně platné pravidlo, že praxe je nejlepší učitelka. Takže malovat, kreslit, malovat atd. Dokud mi neupadne ruka, dokud nebudu spokojená, prostě dokud neskončí svět. Jednou snad se svými výtvory budu naprosto spokojená.