Při úklidu jsem na zaprášené skříni objevila starou uhlovou kresbu Johnnyho Deppa. Chudák se ale moc nevyvedl. Jeho jemný výraz jsem nějakou náhodou přetvořila do výrazu vražedného. :D

Pro shlédnutí kresby »Vstup do galerie«

Zase jedna taková "vadná" :D

"Beztvará noc a chladný vzduch

husí kůže na rukou a štiplavý puch.

V cizí náruči s cizím stínem,

jak zůstat v bezpečí noci jiné.

Obloha beze hvězd té noci vládne

můj strach pomalu,ale jistě slábne.

Bez řečí nechám se vést,

ten divný pocit se dá těžko snést.

Tělo mé stává se mi cizí,

listí pode mnou je potřísněno krví.

Neznámý odnáší mě a já nevím kam,

citím však,že pomalu umírám."

Bezvládné je tohle bledé tělo,

tajemnou cestu lesem vydrželo.

Na černou zem však těžce dopadá

znovu se vzchopit nezvládá.

Růžová ústa ztrácejí dech

zazpívají svůj poslední vzdech.

Sametové vlasy splývají s mechem

houkání sovy se ozývá lesem.

Postavu stojící vedle těla

tato ozvěna vyděsila.

Rozhlíží se do všech stran,

tam kde se nachází temná stráň.

Popadne mrtvou do rukou

naposledy se ohlédne,

tma mu není zárukou.

Cítí však,že je v lese sám,

zatím mu vychází jeho plán.

Vydá se směrem ke stráni,

zločinem ta chvíle zavání.

Nehybné tělo v rukou těžkne

bělmo očí se i v té tmě leskne.

Pak pouští mrtvolu ze srázu

ta postupně mizí z jeho obrazu.

Nakonec si ruce opráší

jako by dobrou práci odvedl,

Pak teprve si vrah oddychne,

když už má mrtvé tělo z dohledu.

Přízraky, zázraky a spol. je první duchařská sbírka, která se mi dostala do rukou. Obsahuje povídky 19. a 20. století sesbírané Ondřejem Mullerem.

S touto sbírkou jsem se seznámila v roce 2007, kdy vyšla a kdy jsem si ji nechala zabalit co by vánoční dárek. Nevěděla jsem, co skrývá a nikdy předtím jsem nic podobného nečetla, ale stala se mým pokladem hned po přečtení. Bezpochyby nejoblíbenější knihou mé skromné knihovničky. Stručně vás seznámím s jednotlivými, někdy opravdu děsuplnými příběhy. A vyšvihnu ty, které mě zaujaly nejvíce a ty, ze kterých šel vážně strach. ;)