Kniha Přízraky, zázraky a spol.

Přízraky, zázraky a spol. je první duchařská sbírka, která se mi dostala do rukou. Obsahuje povídky 19. a 20. století sesbírané Ondřejem Mullerem.

S touto sbírkou jsem se seznámila v roce 2007, kdy vyšla a kdy jsem si ji nechala zabalit co by vánoční dárek. Nevěděla jsem, co skrývá a nikdy předtím jsem nic podobného nečetla, ale stala se mým pokladem hned po přečtení. Bezpochyby nejoblíbenější knihou mé skromné knihovničky. Stručně vás seznámím s jednotlivými, někdy opravdu děsuplnými příběhy. A vyšvihnu ty, které mě zaujaly nejvíce a ty, ze kterých šel vážně strach. ;)

Zdrojem informací o autorech mi byla sama kniha.

OBSAH

1.Komnata s gobelíny: WALTER SCOTT

Generál Browne, vracející se z války, jde navštívit svého přítele. Ten mu k noclehu na svém panství nabídne starobylý pokoj, kterému se říká komnata s gobelíny. Browne s radostí přijímá, takového pohodlí se mu už dlouho nedostalo, netuší však, že ho v noci navštíví děsivá návštěva.

Tato povídka byla docela krátká a nijak zvlášť mě nezaujala. Taky jsem se lekla, že jsem si koupila "nepravý" dárek, jehož obsah mě nebude bavit, ale jak se říká, nesmí se dát na první dojem a taky, že ano. :)

2.Pustý dům: ERNST THEODOR AMADEUS HOFFMANN

Určitě se vám někdy stalo, že jste procházeli kolem nějakého starého domu, který upoutal vaši pozornost. Možná proto, že vypadal tajemně a opuštěně. Jeden takový dům znám a jeden takový se vyskytuje v této povídce. Nebudete se sice bát, ale ocitnete se v síti nějakého tajemství. Nebo jen bláznovství našeho vypravěče?

Povídka je vesměs klidným psychologickým příběhem. Dobře se čte.

3.Evelinin návštěvník: MARY ELIZABETH BRADDONOVÁ

V jedné chvíli se proviníte a lidé vás zavrhnou. Když se zase dostanete na výslunní a štěstí k vám konečně najde cestu, duchové, kteří nezapomínají si vás dohoní. Počkají si na tu správnou chvíli, kdy se pomstít. Co myslíte, dočkají se?

Tahle patří k mým oblíbeným z této sbírky. Její napětí se pozvolna stupňuje až nečekaně vyvrcholí.

4.Žluté znamení: ROBERT W. CHAMBERS

Mohou se děsivé sny stát skutečností? A věříte na prokleté knihy? Že, ne? Jedna taková kniha se v povídce vyskytuje a její obsah vám ukáže, co dokáže.

Povídka mě zaujala. Je zajímavá, místy dokonce děsivá a byla jedním z nejslavnějších amerických hororů konce 19.století.

5.Otevřené dveře: MARGARET OLIPHANTOVÁ

Trpí nemocný chlapec halucinacemi nebo se jen bojí skutečných duchů strašících v zahradě jeho domu? Starostlivý otec se srdceryvným zvukům a pláči, které slyší jeho syn, snaží přijít na kloub. Může za všechno lidský činitel nebo skutečný duch?

Z této povídky jsem měla skutečně tísnivý pocit. Zvlášť, když jsem ji četla v noci a o samotě. Opravdu povedená.

6.Soudcům dům: BRAM STOKER

Student má před zkouškou a potřebuje se někam zašít. Nejlépe tam, kde bude o samotě. Vyhlídne si dům, který sice pronajímají, ale nikdo se v něm neubytuje, protože se vypráví, že je prokletý. To ostatně student sám okusí. S krysami v tomto domě není něco vpořádku.

Taky strašidelná, ale mě osobně strašidla v podání krys moc nebavily.

7.Cesta zalitá měsícem: AMBROSE BIERCE

Tahle povídka byla snad nejoriginálnější. Ještě dlouho poté, co jsem ji dočetla se mi drala na mysl. Příběh uvidíme z několika úhlů pohledu různých postav v něm vystupujících. Stejnou situaci vidí každý jinak. Díky nedopatření a omylu se tak dopoustí nevratitelných tragických činů, které vedou až k zešílení. Opravdu, to si musíte přečíst!

8.Výběrčí dům: W.W.JACOBS

A přicházíme k té, pro mě nejstrašidelnější povídce. Samozřejmě v ní figuruje dům, který se stane lákadlem pro hrdiny příběhu. Tito muži jsou realisté a nedají na nějaké pověrčivé báchorky o domě, ve kterém "prý" straší. Možná, že po noci strávené v tomto domě změní názor. Byli opravdu svědky něčeho nadpřirozeného nebo jen selhaly jejich smysly?

Po pravdě přiznávám, že při správné atmosféře prázdného a tmavého domu, ve kterém jsem tuto povídku četla, mi ze čtení naskákala husí kůže.

9.Příběh ze školy: MONTAGUE R.JAMES

Byli jste na internátě nebo ve škole někdy svědky něčeho podivného ba až nadpřirozeného? Ne? Chlapci v této povídce ano.

10.Vítr v růžovém keři: MARY E. WILKINSOVÁ-FREEMANOVÁ

Povídka není nijak strašidelná, spíš smutná, i když trochu nadpřirozena se v ní také najde. Důležité je to, co na první pohled zůstává pod pokrývkou. A když se pak s malou nápovědou podívate pod ni, zjistíte něco, co se vám nebude líbit.

11.Hvízdavý pokoj: WILLIAM HOPE HODGSON

Opět je tématem strašidelný pokoj. Ale slyšeli jste o pokoji, který píská?

12.Strašidelný dům: EDWARD LUCAS WHITE

Tuhle povídku mám taky ráda. Pro mě je typicky hororová. Nešťastnou náhodou narazíte na zdánlivě opuštěný dům na samotě. V domě však žije chlapec. Protože nemáte jinou možnost, a chlapec vám nabídne nocleh, přespíte tam. Co se stane v noci není nic. Teprve po zjištění, co že to bylo vlastně za dům, vám naskáče husí kůže.

13.Okno: MARGARET OLIPHANTOVÁ

Tato povídka na mě opravdu zapůsobila. Dokonce jsem ji četla hned třikrát, samozřejmě s časovým rozestupem, ale vždy jsem na ní našla něco nového. Co všechno může způsobit obyčejné okno a co všechno v něm můžeme vidět. To by vám mohla vyprávět hrdinka této povídky. Jaké je pak asi zjištění, že "naše okno" třeba není skutečné?

14.Přízračná loď: RICHARD MIDDLETON

Pořádná bouře může do vaší zahrady přivát spoustu věcí. Skřidlice ze střech, odpadky nebo taky plachtu z nafukovací tenisové haly, jak se u nás jednou stalo. :D Možná byste se podivili, kdyby k vám přivála loď jako v této povídce.

15.Kvílící studna: MONTAGUE R. JAMES

Hrdinami povídky jsou skauti. Láká je jejich zvědavost, když jim vedoucí vypráví o kvílící studně, která je nedaleko a o její vodě, kterou ani ovce nepijí. Není to však jen voda, čeho se místní bojí, ale celé pole je postrachem, nikdo by na něj nevkročil. Přesto jsou v jeho plevelu vyšlapané cestičky...

16.Údolí ztracených: ROBERT E. HOWARD

Westernová povídka o strašidelné jeskyni. A mrtvých, co snad vstávají z hrobu?

17.Pan Jones: EDITH WHARTONOVÁ

 (Tuto povídku už si nepamatuju, přečtu ji znovu a stručný popis dodám později. :))

18.Zařízený pokoj: O. HENRY

 Co všechno zažívali lidé před vámi v hotelovém pokoji, kde jste se právě ubytovali? A kolik z nich tam zemřelo?

O AUTORECH

Bierce Ambrose (1842-?1914)

Je považován za předchůdce moderní americké short story. Jeho strašidelné povídky se vyznačují cynismem a "koňskou" dávkou černého humoru a svou magickou atmosférou tvoří spojovník mezi starší tvorbou E.A.Poea a prózami H.P. Lovecrafta z počátku 20. století. V realistických povídkách našel spřízněnce v Marku Twainovi a Bretu Harteovi. Pro rozvoj hororové literatury však byla přínosná především Bierceova technika nečekaného, často deziluzivního zakončení příběhu, kterou autor vypracoval k naprosté dokonalosti ve sbírce Can Such Thing Be? (1893, Může se tohle stát?). Českým čtenářům je znám ze sbírek Moxonův pán a jiné povídky (1966), Oči plné děsu (1992) a Zabit u Resaky (2007).

Bierceův cynických postoj k životu dobře dokresluje Ďáblův slovník (Devil´s Dictionary, 1906, č.1994), v němž autor v satirické zkratce nově definuje běžně užívaná slova. Tíhnutím k černému humoru Bierce zapůsobil na Kurta Vonneguta, klamavé vize našeho podvědomí naopak ovlivnily jihoamerického spisovatele fantastických povídek J.L.Borgese.

Bierce beze stopy zmizel během občanské války v Mexiku v roce 1914.

Braddonová Mary Elizabeth (1837-1915)

Jedna z plejády výtečných a ve své době hojně čtených anlických autorek viktoriánské éry. Živila se i jako herečka a napsala několik dramat. Pozornost si vysloužila hned svým prvním rozsáhlejším románem Mady Audley´s Secret (Tajemství lady Audleyové, 1864), v níž po anglicku využila motiv sebeurčení ženy z Flaubertovy Paní Bovaryové. Napsala dalších 70 knih, v roce 1866 založila časopis Belgravia Magazine, v němž vycházely na pokračování příběhy, jímž se tehdy říkalo sensational novel. Byly to melodramatické romány plné akce, tajemství, zločinů a vyjímečně i nadpřirozených jevů. Šlo vlastně o přechodnou formu mezi starými gotickými romány a moderními detektivkami, horory a mystery a řadí se k nim i některá díla Charlese Dickense, sester Bronteových a především Wilkie Collinse. Sama Braddonová využívala fantastické a strašidelné prvky ve svém díle spíše okrajově. Tyto povídky jsou shromážděny ve sbírce The Cold Embrace and Other Ghost Stories (Chladné oběti a jiné duchřské povídky, 2000). Autorka napsala též jednu z prvních povídek, v níž se pokouší vědecky vysvětlit vampirismus hlavní hrdinky - "Good Lady Ducayne" (Drahá lady Ducayneová, 1896)

Hodgson William Hope (1877-1918)

Anglický autor, který strávil léta 1891-99 na moři a tato zkušenost ovlivnila celou jeho tvorbu. Dalo by se říci, že moře s tajuplnými ostrovy a hlubinami, kde číhá nepopsatelná hrůza, se stalo hlavním hrdinou jeho příběhů. To dokazuje i Hodgsonova nejslavnější povídka "Hlas z temnot" a romány The Boats of the Glenn Carrig (Čluny z Glenn Carrigu, 1907), Ghost Pirates (Přízrační piráti, 1909) a Men od Deep Waters (Tvorové hlubin, 1914). Druhou linii tvorby představují dva strašidelné romány s odvážnými kosmickými vizemi: Dům na rozhraní (The House on the Borderland, 1908, č.1997) je deníkem člověka, který ve svém domě našel přístup do jiných, neznámých dimenzí; Night Land (Země noci, 1912) se odehrává v daleké budoucnosti, kdy Země je ponořena do věčné tmy a obydlena děsivými tvory. Působivá vize posledních lidí, kteří přežívají v obří kovové pyramidě, je narušena poněkud triviálním milostným příběhem a rádoby archaizujícím jazykem. Dobrodružství vyšetřovatele okultních záhad, detektiva Carnackiho, jsou shromážděna ve sbírce Carnacki, the Ghost-Finder (Carnacki, lovec duchů, 1913).

Hodgson zemřel v bojích na samém konci 1. světové války zasažen německým granátem.

Hoffmann Ernst Theodor Amadeus (1776-1822)

Je nejznámějším a nejvlivnějším německým autorem literární fantastiky. Pracoval jako soudní referendář, asesor a vysoký vládní úředník a vedle toho stále utíkal do světa literatury, hudby a výtvarného umění. V roce 1809 si z obdivu k Mozartovi změnil třetí jméno Wilhelm na Amadeus.

V českých zemích kupodivu nikdy nedošlo k soubornému vydání jeho díla. Povídky najdeme shromážděny ve sbírkách Mistr Blecha (1976), Životní názory kocoura Moura (1979), Princezna Brambilla a jiné fantastické povídky (2003) a v několika dalších. Ďáblův elixír (Die Elixiere des Teufels, 1815, č.1971) je klíčovým románem rané německé fantastiky a přispěl k tomu, že autor byl pochvalně i výsměšně označován jako "Gespenster-Hoffmann" (Strašidlo Hoffmann). Shrnutím autorovy pozdní tvorby je sbírka Serapionsbruder (Serapionovi bratři, 1819).

Stejně jako Hoffmannův život i jeho poetika osciluje mezi bezbřehnou bujnou fantazií (především v jeho jedinečných pohádkách) a realistickým, přesným, potažmo právnickým viděním skutečnosti. Jeho prózy tím získávají groteskní podtón, jsou jakýmsi frenetickým výkřikem fantasty, který sám zajat v osidlech prašivé reality touží po naplnění svých romantických a někdy bizardních vizí. Rychlá oscilace mezi skutečností a vizí, resp. šílenstvím, se dle mého soudu objevuje s Hoffmannem ve světové literatuře poprvé. V takto vyhraněné podobě jsem ji poznal až mnohem později u Philipa K. Dicka, jakkoli se tato spřízněnost zdá absurdní.

Hoffmannův vliv byl obrovský a je dodnes nedoceněn. V Německu jej velmi uznával Heinrich Heine, ve Francii Charles Nodier, Gérard de Nerval, Théophile Gautier, milovali ho prokletí básníci. V Anglii si ho oblíbil Charles Dickens, v Americe pak jeho stopy najdeme v díle E. A. Poea, v Rusku na něj přímo navázal N. V. Gogol a v některých svých povídkách Dostojevskij a později Leonid Andrejev.

Howard Robert Ervin (1906-1936)

Americký autor je vedle E. R. Burroughse nejvýznamějším inovátorem dobrodružné literatury ve 20. století. S barbarem Conanem, králi Kullem a Branem Mak Mornem vytvořil fantasy subžánr meč a magie, hrdinskou fantasy inspiroval svým dobrodruhem Solomonem Kanem, inovaci pirátských příběhů představuje cyklus s Cormacem Mac Artem.Významně ovlivněn H.P. Lovecraftem napsal dva tucty strašidelných příběhů, nichž vytváří osobitý americký hororový folklor, jejž později využili ve své tvorbě Henry Kuttner, Robert Bloch aj. Desítky béčkových hororových filmů kopíruje motivy z jeho díla .

Jedinečným Howardovým editorem byl nakladatelem August Derleth, který o autorově smrti sestavil objemný Skull - Face and Others (1946), sebranou autorovu poezii Always Comes Evening (1957) s některými nadmíru pochmurnými verši a The Dark man and Others (1963) s 15 nejlepšími strašidelnými povídkami.

Chambers Robert William (1865-1933)

Americký autor, jehož kniha King in Yellow (Král ve žlutém, 1895) je jedním z nejznámějších amerických hororů přelomu století. Jedná se o 10 povídek spojených motivem okultní knihy KRÁL VE ŽLUTÉM, jež tragicky zasahuje do života hrdinů H. P.  Lovecraft Chamberse výslovně chválí, i když připomíná, že jeho dílo není zcela prosté jisté umělosti a nucené výstřednosti. Závadou příběhů je i triviální děj a afektované dialogy. Na Chambersovo pojetí okultní fantastiky a líčení tragického a trvalého úpadku hrdinů významně navázali ve svých hororech Karl Edward Wagner a později Clive Barker. I některé další autorovy knihy uvádějí novátorské makabrózní prvky. Místy za hranicí vkusu, např. Ve sbírce The Maker of Moons (Tvůrce měsíců, 1896) či v románu In Search of the Unknown (Po stopách neznáma, 1904).

Jacobs William Wymark (1863-1943)

Anglický autor první poloviny 20. století, oblíbený díky krátkým úsměvným povídkám z prostředí námořníků a dělníků v loděnicích. Příběhy ve sbornících Many Cargoes (Velký náklad, 896), The Skippers Wooing (Kapitánovy námluvy, 1897) či Sea Urchins (Ježovky, 1898) jsou dnes již zapomenuty, stále znovu je však vydávána "Opičí tlapka" ze sbírky The Lady of the Barge (Žena z krásné lodi, 1902), strašidelná varianta pohádkového motivu třech přání. Velké úspěchy slavila jako divadelní inscenace ve slavném pařížském divadle Grand Guignol, které na počátku 20.  století uvádělo jako první na světě často drastické dramatizace hororových příběhů. Další Jacobsovy fantastické povídky lze najít ve sbírkách Night Watches (Noční hlídky, 1914) a Deep Waters (Na hlubině, 1919).

James Montague Rhodes (1862-1936)

Anglický autor byl především významným mediavelistou, uznávanou autoritu na středověké rukopisy a dějiny církevních staveb. Strašidelné příběhy si psal pro potěšení a jejich všeobecná obliba jej nemálo překvapila. Rozsahem nevelké dílo 33 povídek je stále znovu přetiskováno ve sborníku The Collected Ghost Stories of M.R. James. Jak trefně poznamenává H. P. Lovecraft, James byl "nadaný téměř ďábelskou mocí lehkými krůčky vyvolat hrůzu uprostřed prozaického všedního dne". Dalším důvodem, proč jsou jeho duchařské historky dodnes oblíbené, je fakt, že v nich vystupují "opravdoví" duchové. Nejde tedy o žádné psychologické finesy, ale o zlovolné přízraky, s nimiž nejsou žerty a které po právu trestají přílišné zvědavce, již se opovažují proniknout do jejich hájemství nebo jim uznout nějaký magický artefakt.

Originální podtón je způsoben autorovým spíše skeptickým názorem na existenci duchů, takže i při největší tragédii zůstává James téměř "nepatřičně" věcný a hýří profesorky suchým humorem.

Pokud jste si při čtení jeho povídek vzpomněli na Jerome Klapku Jeroma, jste na správné adrese; oba autoři se znali a navzájem se velmi ctili. James ovlilvnil celou plejádu autorů, mezi jinými Alana Munbyho a Herberta Wakefielda, "posledního mohykána"  tradiční anglické ghost story. V češtině se James představil ve sbornících Oči plné děsu (1992) a Výstraha zvědavcům (1997).

Middleton Richard (1882-1911)

Nadaný anglický autor, jehož rozsahem nevelké dílo je důkazem značného talentu a vyjímečné senzibility. Middleton čerpal látku ke svým povídkám z prostředí dětí, výrostků a ze světa duchů, který v ostrém kontrastu spojoval s všední realitou. Úspěchu knižního vydání svých povídek pod názvem The Ghost Ship (Přízračná loď, 1912) se však nedožil, neboť nečekaně spáchal sebevraždu. Vedle titulní povídky sborník obsahuje slavnou ostře vypointovanou anekdotu "Na cestě do Brightonu" (ve sbírce Strašidla, duchové a spol., 2001). Z pozůstalosti vyšla ještě druhá sbírka povídek The Day Before Yesterday (Den před včerejškem, 1913).

O.Henry (1862-1910)

Americký povídkář (vlastním jménem William Sydney Porter), vedle Marka Twaina nejčtenější autor v USA na přelomu 19. a 20. století. Vystřídal několik zaměstnání a poznal tak nejrůznější prostředí, jež později zvěčnil ve své tvorbě. V r. 1896 byl obviněn ze zpronevěry v bance a tři roky strávil ve vězení, kde se pustil do psaní. Napsal tři stovky povídek. jež byly sebrány ve více než tuctu sborníků. U nás je známa především humoristická část jeho tvorby, často s melancholickým nádechem, např. v knihách Katedra filantromatematiky a jiné povídky (1955), Romance čumilů (1961), Zpověď humoristova a jiné povídky (1972) a Jaro na jídelním lístku (1988). Anekdotické pochmurné historky jsou téměř neznámé.

Třebaže O. Henry se stal vzorem dokonalého povídkáře, jeho přínos spočívá v metodě psaní, kterou vypracoval. Vytvořil si specifický tvůrčí recept a ten důsledně dodržoval. Na základě jeho úspěchu vznikaly první workshopy, kurzy psaní, kde se vyučovalo tvorbě povídek á la O. Henry. Inspiroval desítky autorů, kteří se dle jeho vzoru pokoušeli vytvořit vlastní tvůrčí šablonu, aby mohli "rychle a snadno" psát. Dokázali tak totiž lépe uspokojovat potávku desítek magazínů, které vznikaly v USA po r. 1900 jako houby po dešti. Zrodil se americký vydavatelský moloch, který žije dodnes.

Oliphantová Margaret (1828-1897)

Anglická autorka, jejíž tvorba spadá do širokého proudu moderní anglické ženské novelistiky. Po smrti manžela živila psaním sebe a své tři děti. Realistickými romány se pokoušela vyrovnat George Elliot(ové), z dnešního pohledu jsou však zajímavější její strašidelné a fantaskní příběhy. Za její chaf-ď oeuvre je považován The Wizard´s Son (Čarodějův syn, 1883) s propracovaným motivem strašidelného zámku.

V souvislosti s Oliphantovou anglosaská literární věda poprvé užila termínů "supernatural" (přirozené nadpřirozeno) a "supernaturalized" (nadpřirozené přirozeno). Jde o zajímavý fígl autorů strašidelných příběhů. V autorčiných povídkách, jako např. "Okno", jsou nadpřirozené jevy záměrně popisovány s takovým realismem, až působí naprosto přirozeně, a naopak jevy přirozené (viz hrdinčina rodina či společnost v knihovně) jsou líčeny mlhavě a s odstupem, aby působily bezmála nadpřirozené kontury a uniká našim smyslům.

Scott Walter (1771-1832)

Anglický romanopisec, zakladatel žádru romantického, historického románu. Začínal baladami, v r. 1814 vydal anonymně Waverley, román ze skotských dějin, který ho později tolik proslavil. Usadil se na zámku, jejž nechal podle tehdejších módy přestavět na pseudogotické sídlo, žil po vzoru hradních pánů a psal. Dodnes jsou vydávány romány Rob Roy (1817), Ivanhoe (1819) či Quentin Durward (1823) a Talisman (The Talisman,1825). Jeho sláva a úspěch mu byly osudné; měl tolik napodobitelů, až čtenáři začali být historickými romány přesyceni a přestal o ně být zájem.

Strašidelné povídky tvoří v jeho díle nepatrnou, ale organickou část, protože Scott se po celý život zajímal o skotské lidové pověsti. Oblibě se těší především "Historka šumaře Willieho" a "Komnata s gobelíny".

Stoker Abraham "Bram" (1847-1912)

Angloirský autor, jenž svým románem Drakula (Drakula, původně Un-Dead, 1897, č.např.1997) proslavil upíří motiv v literatuře. Miloval divadlo, a stal se oddaným tajemníkem známého herce Henryho Irvinga a ředitelem jeho londýnského divadla. Napsal tucet dobrých povídek, které vyšly souborně pod názvem Dracula´s Guest (Drakulův host, 1914) dva roky po jeho smrti. Titulní povídka "Drákulův host" (1895,č.1995) nebyla vynechanou kapitolou z románu, jak později tvrdila autorova žena, ale naopak průpravou pro napsání románu. Motiv ženského upíra z této povídky se stal základem filmu Drakulova dcera (Drakula´s Daughter, 1963) s jedinečnou Glorií Holdenovou v hlavní roli. Filmy s drakulovským motivem jsou dodnes kultovní záležitostí a tvoří svéráznou kapitolu v rámci dějin světové kinematografie.

Z dalších Stokerových děl vyniká Doupě bílého červa (The Lair of White Worm, 1911, č.1995) o záhadném tvoru, který obývá sklepení starého hradu, a The Fewel of the Seven Stars (Klenot sedmi hvězd, 1903), jenž líčí katastrofální následky prastaré egyptské kletby.

Whartonová Edith (1862-1937)

Americká autorka, která patří k nejlepším tvůrcům subtilních strašidelných příběhů ve 20. století. Tradiční duchařskou tematikou spojuje s jedninečným pozorovacím talentem a schopností popsat i ty nejtajnější hnutí mysli. Kriticky hledí především na vrstvu amerických boháčů a jejich snobismus. Narodila se v new Yorku v prominentní rodině a dostalo se jí jedinečného vzdělání. Dle fotografií velmi krásná žena se provdala za bostonského bankéře, nějaký čas žila v Massachusetts, od r.1907 se nastálo usadila ve Francii. Když se u manžela projevila duševní choroba, začala se údajně na radu lékaře věnovat psaní. Ve Francii vznikaly její klíčové romány Ethan Frome (1911, č.1948) a Věk nevinnosti (The Age of Innoncence, 1920, č.1933, jenž autorce vynesl Pulitzerovu cenu. V roce 1975 vyšly autorčiny strašidelné povídky souborně ve sbírce The Ghost Stories of E. W. (1975).

White Edward Lucas (1866-1934)

Americký autor historických, romanticky laděných románů, např.ze starověkého Říma The Unwilling Vestal (Vestálkou proti své vůli, 1918) či Andivius  Hedulio (1921), proslul kupodivu nedlouhou povídkou "Lakandů" (Lukundoo, 1927, č.1996 v antologii Hlas krve), v níž využil motiv africké černé magie. Novinka se rychle ujala a strašidelné příběhy založené na rituálech a kletbách afrických šamanů tvoří v rámci žánru rozsáhlý celek. Autorovy strašidelné příběhy, údajně inspirované jeho vlastními nočními můrami, vyšly ve dvou sbírkách, The Song of the Sirens (Zpěv sirén, 1919) a Lukundoo and Other Stories (Lakandů a jiné příběhy, 1927).

White, který byl bezesporu velice zajímavým a originálním člověkem, jak dosvědčují jeho paměti Matrimony (Manželství, 1932), pracoval přes třicet let na rukopisu utopického románu Plus Ultra. Objemné dílo, které mělo popisovat galaktický vývoj budoucího lidstva, však zůstalo nedokončené a nevydané.

Wilkinsová-Freemanová Mary Eleanor (1852-1930)

 Americká autorka, která je oceněna především pro citlivý vzhled do komplikovaného života svých osamělých hrdinek. Vznesla do světové literatury lokální kolorit Nové Anglie s postavami podivínů i svérázným dialektem. Spolu s Henry Jamesem a Edith Whartonovouvoří americké trojhvězdí originálních inovárotů strašidelných příběhů. Její nejzdařilejší práce najdeme ve sbírkách A Humble Romance and Other Stories (Prostý příběh a jiné povídky, 1887), A New England Nun and Other Stories (Sestra z Nové Anglie a jiné povídky, 1891) a The Wind in the Rose-Bush (Vítr v růžovém keři, 1903). Pro svou psychologickou přesvědčivost je vysoce ceněn román Pembroke (1894). V roce 1974 vyšly její sebrané strašidelné příběhy v nakladatelství Arkham House pod názvem The Collected Ghost Stories.