pajenka®svetu.cz: Taky jsem se už jako malá na to koukala, ale už strašně dlouho jsem neviděla žádný díl...
koktejlka: Jsem na tom stejně jako Pajenka i ty. Zaujalo mě to ještě menší, to mi mohlo být tak šest, sedm, osm - ale mohla jsem na to koukat jen u babičky, protože máma mě nenechala. Ale stejně jsem vždycky věřila-nevěřila. Vždycky jsem pochybovala a vážila, i po tom, co přišlo údajné správné řešení - jestli je něco takového možné, jestli se to doopravdy mohlo stát. Ale dodnes nevím.
dvirka: je těžké věřit neuvěřitelnému a nejspíš se nikdy nedozvíme jestli údajně pravdivé příběhy byly skutečně pravdivé
constricted: Jééé, ten jsem jako malá doslova ŽRALA! Věřila jsem každému faktu a děsila se každé fikce. Jenže pak jsem měla u seriálu menší příhodu, mám naurologickou poruchu, uviděla jsem jeden díl, který mě vyděsil natolik, že jsem dostala silnou horečku, neustále jsem se třásla a odmítala jsem asi dva dny otevřít oči, jelikož jsem se bála spatřit něco, čeho bych se mohla leknout. Onemocnění strachem, nezní to šíleně? Byl to nějaký díl o ženě, která proklela kosmetičku a její tvář se stala oknem do její duše, která byla zohavená, zjizvená a odporná. Už jsem dlouho seriál neviděla, jako malá jsem u něj seděla pořád.
Teď jsem zjistila, že se už přestávám bát, Tmy začínám mít hrozně ráda a ticho oceňuji. A nevím čím to je, když zhasne světlo napadne mě spíš řádný odpočinek doprovázen tokem myšlenek a ne bubák ve skříni a duch pod postelí...
slanka: Ten díl o kterém píšeš ..toho jsem se děsila taky, to Ti povím. Ale Ty jsi to měla s tím strachem horší.
dvirka: Ten si pamatuju. Někdo ji proklel a ona když se na sebe podívala do zrcadla viděla zohyzděný obličej,pořád si ho dokážu představit-velké vyboulené oči,zelená barva...skoro jako odporná ropucha Nedivým se,že tě to děsilo
mix*: Jo, tak teď si se mi trefila do noty. Občas na to koukám ještě na internetu.
---
mix.pise.cz