Na některé dveře můžeme klepat jak dlouho chceme a stejně se nám nikdy neotevřou.

♦♦♦

constricted: Jééé, ten jsem jako malá doslova ŽRALA! Věřila jsem každému faktu a děsila se každé fikce. Jenže pak jsem měla u seriálu menší příhodu, mám naurologickou poruchu, uviděla jsem jeden díl, který mě vyděsil natolik, že jsem dostala silnou horečku, neustále jsem se třásla a odmítala jsem asi dva dny otevřít oči, jelikož jsem se bála spatřit něco, čeho bych se mohla leknout. Onemocnění strachem, nezní to šíleně? Byl to nějaký díl o ženě, která proklela kosmetičku a její tvář se stala oknem do její duše, která byla zohavená, zjizvená a odporná. Už jsem dlouho seriál neviděla, jako malá jsem u něj seděla pořád. Teď jsem zjistila, že se už přestávám bát, Tmy začínám mít hrozně ráda a ticho oceňuji. A nevím čím to je, když zhasne světlo napadne mě spíš řádný odpočinek doprovázen tokem myšlenek a ne bubák ve skříni a duch pod postelí...