Na některé dveře můžeme klepat jak dlouho chceme a stejně se nám nikdy neotevřou.

♦♦♦

mix*: já se doma bojím i když je světlo, venku svítí sluníčko, ale já jsem sama doma a když se zaposlouchám, jako bych slyšela někoho chodit po bytě... ne, to jenom praskají parkety, jdu do koupelny a tam zrcadlo, vidím, jak se dveře zavírají a zase otevírají a to vše dělá ta černá zahalená postava, které jsem nikdy neviděla do tváře, prudce se otočím a...a nic, jenom moje představivost, jak já tohle nesnáším, děsím samu sebe...