Na některé dveře můžeme klepat jak dlouho chceme a stejně se nám nikdy neotevřou.

♦♦♦

distressed: No tak si můžeme podat ruce , já jsem na tom úplně ale úplně stejně. Až na to, že on dělal tak trošku naděje mě. A teď se všechno provalilo...

---
distressed.pise.cz

dvirka: To je právě ono

---
dvirka.pise.cz

mixx: Ty které chceme, nechtějí nás a ty které nechceme, nás chtějí...Zákon schválnosti nebo co

---
mixx.pise.cz

dvirka: Svatá pravda!

---
dvirka.pise.cz

koktejlka: *povzdech* a tak je to vždycky... je to sakramentsky divně a bolestně vymyšlený, scénáristu toho všeho by měli za trest poslat do vesmíru.
Bude těžký vyjít s pravdou ven, já vím, znám to, ale půjde to... pokud se to ovšem nezmění! Co není může být, naděje je tu přeci vždy, ne?

(a kdyby ne, tak čokoláda a teplej čaj určitě)

---
koktejlka.pise.cz

dvirka: Jdu si uvařit ten čaj a pro čokoládu skočím do Kauflandu

---
dvirka.pise.cz

distressed: ,,Omítáme ty, kteří nás milují a milujeme ty, kteří nás odmítají." Tak nějak jsem si na ten citát vzpomněla ale teď nevím, jestli ty věty nejsou přehozený

---
distressed.pise.cz

dvirka: I kdyby nebyl přesný,stejně je pravdivý

---
dvirka.pise.cz

constricted: Tady je problém, na který není rady. City a rozum. Když je hezky, říkají krásný věci, chvěje se v nás celá duše, pohráváme si jeden s druhým a je to tak fajn. City mají volný prostor a my se jim plně odevzdáme. A pak se objeví rozum a my mu říkáme "Kde jsi sakra byl?". Uvedli jsme je na naši stezku citů, která je bohužel slepá. Co teď? No právě...

---
constricted.pise.cz

dvirka: A pak přijde čas,který aspoň něco málo vyžehlí

---
dvirka.pise.cz