Na některé dveře můžeme klepat jak dlouho chceme a stejně se nám nikdy neotevřou.

♦♦♦

koktejlka: *povzdech* a tak je to vždycky... je to sakramentsky divně a bolestně vymyšlený, scénáristu toho všeho by měli za trest poslat do vesmíru.
Bude těžký vyjít s pravdou ven, já vím, znám to, ale půjde to... pokud se to ovšem nezmění! Co není může být, naděje je tu přeci vždy, ne?

(a kdyby ne, tak čokoláda a teplej čaj určitě)