Tak jako černá díra v prachu
nedozní tvůj výkřik strachu.
Dříve než přijde ti pomoci
odvane tvůj poslední dech bezmoci.

Bezvládné tělo,ticho a tma
Nikde živá duše
už jí nikdo nepomůže
zastaví se jí srdce a nikdy už nezatluče.

Svojí chybou jsi tu sám,
ujasni si ,co je fakt.
Nemyslíš,že by jsi měl o mě stát,
když si myslíš,že jsem tvá?
Zrada bolí, já to vím,
poznala jsem to líp než ty.
Myslel sis, že dál zůstanu tvým vzduchem?
Jak jsi ubohý.

Dál už bych nekráčela ve tvém stínu,
to bych musela být úplně blbá.
Zbylo mi trochu rozumu,
i když jsem se v tobě topila
a tak jsem chtěla být zachráněna.
Možná jsi to nevěděl,
ale musela jsem se zachránit sama.

Poznala jsem bolest a zradu,
ale to přebolí.
Teď jsi a řadě TY!

Asi jsi mě zničil,
nemůžu ti to říct,
protože už nedýchám.
Snad jsi to tak chtěl,
na můj názor jsi se neptal.
Snad ti to pošeptal déšť.
Snad se ti ta myšlenka zrodila v hlavě.
Možná jsi slyšel můj hlas.
Křičel,
křičel dlouho,
až nakonec zbylo jen ticho.
Mrtvé ticho
a to ty jsi to zabil.

Jsem šťastná každou minutu, když jsi tady.
Když slyším tvé tiché šeptání,
studený vzduch,který proletěl místností.
Jsem šťastná každou vteřinu,když vím,
že u mě stojíš.
Vím,že se usmíváš i když tě nevidím.
V zrcadle se směje má tvář,
když si hraješ s mými vlasy.
Můžu tě chytit?
Pohladit tvé ruce?
Nemůžeš mluvit,
i přes to ti rozumím.
Slova teď nic neznamenají.
Jsi tu i když spím
a já vím,že mě chráníš.