Dvirka | Dvířka píše

Svojí chybou jsi tu sám,
ujasni si ,co je fakt.
Nemyslíš,že by jsi měl o mě stát,
když si myslíš,že jsem tvá?
Zrada bolí, já to vím,
poznala jsem to líp než ty.
Myslel sis, že dál zůstanu tvým vzduchem?
Jak jsi ubohý.

Dál už bych nekráčela ve tvém stínu,
to bych musela být úplně blbá.
Zbylo mi trochu rozumu,
i když jsem se v tobě topila
a tak jsem chtěla být zachráněna.
Možná jsi to nevěděl,
ale musela jsem se zachránit sama.

Poznala jsem bolest a zradu,
ale to přebolí.
Teď jsi a řadě TY!

Ještě nikdy jsi nespatřil mou tvář,
ale přesto se už o mně zajímáš.
Je krásné tohle vědět,
a když slyším tvůj hlas v dáli,
jemně se usmívám,
přestavuji si,že mě objímáš.

Je krásné vědět,
že chceš znát mé jméno,
budu tajemná,
neprozradím ho.
V černé noci si vybavím,
tvé krásné tmavé oči,
ten lehký závoj touhy
a přitom nás dělí,tak málo.

Každý den tě vídávám,
v neúprosném davu lidí.
Schovávat se nemusím,
i když mě vidíš,
má tvář ti nic neříká.
U nás hrají slova,
sladká a neprozrazená.

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi