V sobotu jsem se večer procházela kolem řeky a při pohledu do té temné hlubiny mě napadla myšlenka na básničku o sebevraždě-skoku do jezera.Teď si o mě prosím nemyslete,že jsem divná a chci se zabít :D To vůbec ne,byla to jen myšlenka napsat na toto téma nějaký text a tak jsem napsala zatím asi nejdelší báseň,která stejně nestojí za nic :D

Myšlenky mě zavedli až tam na černý břeh,

sama sebe se ptám co teď?

Ne každá chyba se dá napravit,

ne každá bolest se dá uzdravit.

Tmavě modré nebe se na mě směje,

to já už nedokážu,

smutné oči mu ukážu

a pokračuju ve směru,který mě vede...

Láká mě vítr,omývá mi tvář

nevím jestli se ho chci vzdát,

jestli se touto cestou mám dát.

Všechno vypadá tak krásně aspoň v tuto chvíli,

ale mysl mi černá barva stíní.

Kéž bych nikdy neslyšela ta slova,

ale nechci je slyšet znova.

Tmavý břeh mě vítá,

a na nebi svítá.

Ta krása mi vhání slzy do očí,

proč se mi život tak smutně otočil?

Jako špatná karta, kterou mi někdo podstrčil.

Nemůžu ji,ale odstrčit

a ničí mě ten fakt,že ji musím brát

a nesmím ji nikomu dát,

Je má ,jako špatný sen co se mi zdál.

Stačí už jen pouhý krok

a uvidím svůj odraz v zelené hladině.

Naposledy se ptám:

"Mám se propadnout v hlubině?"

Najednou si uvědomíte spoustu věcí,

a dojde vám kolik jste slyšeli řečí.

Tak už pryč s těmi zlostnými hlasy,

kdybych měla nějakou naději,

nebyla bych tady asi.

Všechno je,ale až moc jasné

a vůbec to není krásné.

Nevadí,

bojím se jen ztatit ty milované obrazy,

tváře se známými výrazy.

Věci,které jsem předtím dělala

a zvuky co jsem ráda slýchala.

S milovanými věcmi se špatně loučí

a život nás tímto zkouší.

Všechno mi bude moc chybět,

ale pokusím se utřít slzy

za chvíli by ty věci stejně odpluly

nemůžu si tedy stěžovat,

snad mi nebudou mít za zlé,co chci udělat.

Co si to nalhávám,kdyby mohli

budou mi nadávat.

Oni ví jaká situace je,

ani oni si nedělají zbytečné naděje.

Voda vypadá příjemně

a až budu chtít obejme mě,

tím to trápení skončí.

Už jen jediný krok a pak ten dlouhý skok

do chladné dlaně čistého jezera,

ano tak jsem to chtěla.

Po těle mi přeběhl mráz,není to nepříjemné,

poddám se vodě a ona mě bude kolébat.

Chvíli budu bojovat,ale už není za co

ten svět nahoře byl jen jako.

Bude to tak lepší,

možná ten příští život bude hezčí.