Rozdupali mé plány

jako zmrzlé kapky vody,

opět.

Nadělali škody,

ale zpátky se nikdo nedívá

a mráz vykreslil všechna okna.

Chtěla jsem něco udělat,

ale najednou je to pryč.

Rozplynuto v mrtvém ,chladném vzduchu.

Nic nenadělá mnoho vzruchu,

myslí si to,ale jistě neví.

Zítřek bude zase špatně,

chtěla jsem udělat to správné,

oni mi brání.

Táhnou mě cestou plnou pastí,

do propastí...pryč.

Lákala mě představa,

kterou zlomili jako tvrdý rampouch.

Nechali ji padnout,

tak klidně

a dole byla stále tma.

Vzdávám se,

tuto bitvu vyhráli,

ale já nepadnu.

Na místě se propadnu,

myslím,že příště budu vítězem já.

Otevřená a přitom ztracená,
se vidím ve tvých očích.
Okouzlená a zmatená
říkáš mi jen to co chci slyšet,
to nic neznamená.
Znovu se pokusím vpadnout do tvé říše
poslední skrýše,kterou mám.

Všechno vypadá tak jednoduše,
když se nic nesnažíš vidět.
Nedovedu to přehlížet,
vidím,že nás to ničí.
Bez tvé pomoci to dlouho nevydrží.
Začni se snažit
nebo odcházím.

Tak jako černá díra v prachu
nedozní tvůj výkřik strachu.
Dříve než přijde ti pomoci
odvane tvůj poslední dech bezmoci.

Bezvládné tělo,ticho a tma
Nikde živá duše
už jí nikdo nepomůže
zastaví se jí srdce a nikdy už nezatluče.

Svojí chybou jsi tu sám,
ujasni si ,co je fakt.
Nemyslíš,že by jsi měl o mě stát,
když si myslíš,že jsem tvá?
Zrada bolí, já to vím,
poznala jsem to líp než ty.
Myslel sis, že dál zůstanu tvým vzduchem?
Jak jsi ubohý.

Dál už bych nekráčela ve tvém stínu,
to bych musela být úplně blbá.
Zbylo mi trochu rozumu,
i když jsem se v tobě topila
a tak jsem chtěla být zachráněna.
Možná jsi to nevěděl,
ale musela jsem se zachránit sama.

Poznala jsem bolest a zradu,
ale to přebolí.
Teď jsi a řadě TY!