Dvirka | Můj Bratříčku...

K téhle básničce mě inspiroval příběh z knihy Klíč k Minulosti.

Otevři oči,

můj malý bratříčku,

spát můžeš,

jen malou chviličku.

Já slíbila,

že se pro tebe vrátím

a čas čekáním zkrátím.

Spi jen chviličku,

můj malý bratříčku.

Dlouhá cesta tě dělí ode mě,

dlouhá cesta bez světel,

co ustí ve tmě.

Vydrž můj bratříčku,

už to bude trvat jen chviličku.

Kolik dní a kolik nocí uplynne,

než budu tě zase moci spatřit?

Jako mlhavý stín se rozplynne

a já se neumím skrývat za lží.

V tén černé díře

jsem tě nechala,

odpustíš mi někdy,

odpustíš?

Strašně jsem nad tebou plakala,

tajný klíč v ruce držela,

ale nikdo mi nedovolil odejít.

Omlouvám se bratříčku můj,

omlouvám se moc,

ty jsi věřil mým věrným slibům

a čekal,

až ti přijdu dát dobrou noc.

V malé černé krabici zavřený si byl,

však naděje v tobě nevyhasla

ani do posledních chvil.

Odpusť mi bratříčku,

jak jsem mohla být tak naivní?

Čekal jsi na mě den i noc

až přijdu ti dát tvou dobrou noc

a klíč navždycky zahodím.

Omlouvám se bratříčku,

omlouvám se ti.

Klíč v zámku dvakrát zarachotí

a já pořád věřila,

že vydržíš.

Myslela jsem,

že čekáš na mě

až zazpívám ti písničku,

snad ses nebál ani trošičku,

když byl jsi ve tmě sám.

Nezlob se na mě bratříčku,

přišla jsem příliš pozdě,

nezazpívala jsem ti písničku

a nezachránila tvou malou dušičku.

Nezlob se na mě bratříčku,

snad už se teď máš dobře.