Češi z Titaniku

Profesor dějepisu si pro nás připravil různé články o historických událostech z novin a časopisů, abychom z nich zpracovali referát. Já na dějepis moc nejsem, ale potřebuju tam zlepšit tu hrůznou známku, která mi vyšla na pololetí, tak jsem si řekla proč do toho nejít? :) Vybrala jsem si téma, které mě svým způsobem i zajímá a pro vás jsem sem článek z nějakého postaršího časopisu uvedla. (Neuvedla jsem název časopisu, protože ho neznám, v ústřišku není jméno uvedeno.)

Příběh stevarda z Rokycan a černého pasažéra z Brna

Na bárce s příznačným jménem Pilot stojí rozkročen lodivod. Je rozechvěn velikostí okamžiku. Vyvádí ze southamptonského přístavu na první plavbu nejmodernější a největší loď světa. Jmenuje se Titanic.

  O čtyři dny později skončí Titanic na mořském dně. Na jeho palubě je 2 222 osob, z nichž 1635 zahyne. Na lodi jsou i tři češi.

Strojník Kabát Jan bude mít štěstí: dostane se do záchraného člunu. Karel Stanke, člen lodní kapely, sice přežije, ale utrpí těžký úraz hlavy. Dva roky po katastrofě zemře v Praze.

Třetím, nikoli však - jak se za chvíli dozvíme posledním Čechem, byl 22letý lodní stevard Rudolf Linhart z Rokycan.

Obsluhuje významné hosty, lorda Astora a jeho mladou ženu, která na rozdíl od svého muže přežila, divadelního magnáta Harrise a slavného malíře F.D.Milleta. Stevard si zachrání život v jednom z posledních člunů. Už dva roky po svém znovuzrození narukuje do války, zažije sibiřskou anabázi, za druhé světové války ho uvězní Němci, po roce 1948 si bývalý legionář také příliš radosti neužije a přijde o svou restauraci Plevno v Rokycanech. Poslední léta života prožije v Teplicích. Tam ho 26. ledna 1970, na druhý pokus už úspěšně, zastihne smrt.

Vyučený číšník Rudolf Linhart pracoval ve Švícarsku, Francii a Anglii, v Londýně dokonce v renomovaném hotelu Cecil. Lodní společnost White Star Line ho zaměstnala jako lodního stevarda na lodi Baltic, plující na trase mezi Anglií a jižní Francií. Bylo mu dvaadvacet, když ho 1. dubna 1912 přijali na Titanic, přichystaný k premiérové cestě do Ameriky. Rudolf Linhart byl radostí bez sebe. Takové štěstí!

Ještě před vyplutím dostal kapitán Titaniku Smith varování o ledovcích na plánované trase, ale nikdo mu nevěnoval valnou pozornost. Titanic je přece nepotopitelný!

Kritickou noc 14.

dubna tráví Linhart ve své kajutě. Má volno. Těší se, že si po namáhavé službě odpočine.

"Dvacet minut před půlnocí se ozval silný náraz. Všechno co nebylo upevněné se rozletělo na všechny strany. Loď se za chvíli mírně naklonila. Pak najednou stichly lodní šrouby. Věděl jsem, že je zle a běžel na palubu. Tam už se rozléhaly povely členů posádky vyzívající cestující, aby se dostavili na palubu se záchranými pásy. Kdekdo si myslel,že se jedná o nácvik záchraných akcí, ke kterým samozřejmě patří i spouštění člunů. Když se ale ozval povel, aby do člunu přednostně nastoupily ženy s dětmi každý poznal, že nejde o cvičení. Muži dostali rozkaz, aby se od člunů vzdálili. Vznikla panika, lodní důstojníci museli hrozit zbraněmi, ozvaly se ojedinělé výstřely..."

Lidé skákali do ledové vody. Chytaly se přeplněných člunů. Do této apokalypsy jako smuteční hudba zaznívaly tóny lodní kapely.

"V poslední chvíli se mi podařilo dostat na jeden  přeplněný člun. Bylo v něm po kolena vody, nic k jídlu ani k pití. Veslovali jsme co nejdál, aby nás nestáhl vír pod hladinu. Za chvíli na Titaniku zhasla všechna světla,l oď se vztyčila k obloze a pak zklouzla do hlubin."

Ráno před osmou hodinou připlula loď Carpathia a vzala trosečníky na palubu.

Všichni dostali teplé přkrývky a grog. Pak Carpathia zamířila k newyorskému přístavu kde čekaly tisíce lidí. Lékaři, sanitky, novináři, fotografové a zástupci pojišťoven.

Rudolfa Linharta dopravila loďařská společnost zdarma zpět do Anglie. Za peníze, které dostal v New Yourku, si v Sounthamptonu koupil nejnutnější ošacení a prádlo. Našel si v Anglii - tentokrát na suchu - nejen dobré místo, ale i vážnou známost. Na léto 1914 si naplánoval svatbu. Před jejím termínem ještě navštívil Rokycany, ale zpátky přes Kanál se už nedostal. V Sarajevu zabili následníka trůnu. Vypukla válka a Rudolf Linhart rukuje. Nemá strach ze smrti. Jednu už přežil.

Muž, který nebyl na seznamu

Statistické údaje společnosti White Star Line, uvádějící 2 222 osob na palubě Titaniku, nejsou pravdivé. Ve skutečnosti na nejtěžší rakvi světa cestoval jeden muž navíc! Jmenoval se Viktor Halva a byl to Čech. I on, stejně jako jeho krajani, přežil. Nalodil se jako jeden z prvních, ale neměl vůbec nic na práci. Měl jen strach, aby ho nikdo neobjevil. Na palubu se dostal ze svého úkrytu deset minut před půlnocí 14. dubna 1912.

Viktor Halva se narodil v roce 1892 v Brně. Ve čtrnácti letech se začal učit elektomechanikem. V roce 1908 se jako pomocník nabídl dvěma Američanům, kteří slibovali předvést P.T. publiku zbrusu nový stroj.

"Ukázalo se," vzpomínal po letech v USA Viktor Halva,"že to jsou bratři Wrightové a nový stroj je Kitty Hawk, prvni letadlo, které se v roce 1903 v Severní Karolíně vzneslo do vzduchu."

O rok později brněnský mladík vypomáhal jako osvětlovač u kočovné společnosti Buffalo Bill Wild West. Doufal, že se dostane do světa, ale cirkus odjel bez něho a nechal mu jen děkovný dopis. Protože se bál, že bude muset narukovat, chtěl odjet do Ameriky. V roce 1912 přešel tajně hranice, ale chytili ho četníci. Dostal šest měsíců nucených prací, ale za pár dnů se mu podařilo utéct. V Hamburku si koupil lodní lístek do Ameriky, ale protože se bál policejních prohlídek při nástupu na parník, přesunul se na nákladní lodi do Anglie, odtud chtěl vyplout do New Yourku. Do Southamptonu přijel v dubnu 1912. V přístavu kotvil zázrak techniky - Titanic. Když zjistil, že na něm už není jediné volné místo, rozhodl se dostat se na tenhle zázrak techniky stůj co stůj. Vmísil se mezi nosiče zásob a proklouzl na palubu.

"Podařilo se mi přemluvit jednoho cestujícího, aby mě schoval ve své kajutě číslo 903. Ležel jsem pod lůžkem, ten dobrodinec mi nosil jídlo a pořád říkal, že si v New Yorku někam společně vyjdeme. Pak už jsem ho nikdy neviděl..."

V osudnou noc vykřikl hlídkující námořník Frederick Fleet: "Vpředu ledovec!" Za chvíli se ozval náraz. Do potopení zbývalo od té chvíle 160 minut.

Viktor Halva vyběhl na palubu. Když zjistil, že se do člunu nedostane, neváhal a skočil do vody.

"Byla hrozně studná. Rozhlížel jsem se, čeho bych se chytil. Lidé křičeli a mizeli pod hladinou. Doplaval jsem k záchannému člunu a chytil se ho. Lidé mě vytáhli nahoru."

Ráno připlula loď Carpathia.

Viktor Halva se přece jen do země svých snů dostal. Za první války sloužil v americké armádě. V roce 1919 se oženil s Mary Mlady, dříve Mladou. Měli tři děti a pět vnoučat. Halva se vrátil ke své profesi. Byl uznávaným odborníkem na opravy generátorů. Když 4. prosince 1958 zemřel v nemocnici po válečné veterány na Gran Islandu, byl černý pasažér, rodák z Brna, který se dvakrát narodil, pohřben s vojenskými poctami.

Titanik stále láká

Vrak lodi byl objeven v roce 1985 v hloubce 4 000 metrů 640 kilimetrů na jih od Newfoundlandu. Společnost RMS Titanic, jež vlastní výhradní práva na vrak, vyzvedla od roku 1987 již asi 5000 částí tohoto nejslavnějšího potopeného parníku. Tentokrát se však společnost rozhodla vniknout přímo dovnitř vraku.

"Čas utíká. Když se do lodi nedostaneme, mikroby v oceánu navždy zničí lodní ocel. Tam dole jsou předměty nevyčíslitelné hodnoty a my jsme rozhodnuti je vyzvednout, "prohlásil prezident RMS Titanic Arnie Geller.

Novou expedici, která má mezinárodní charakter, vedou dva zkušení potápěči Ralph White a Graham Jessop ve spolupráci s Oceneering Internacional, která zajistila dálkově ovládaný přístroj Magellan-725-ROV. Na operaci se podílí MIR 1 a MIR 2. Členové expedice Greg Zink.Dodal, že potopená loď je blízká svému rozkladu.

Článek napsal Jiří Margolius

Titanic

 Titanic v hlubinách

Artefakty Titaniku

Články

Je celkem zajímavý fakt, že na palubě Titaniku se v den jeho premiérové a zároveň poslední plavby vyskytovaly dokonce čtyři češi ne-li víc. Jejich vzpomínky jsou melancholické, tedy aspoň pro mě. Dokázala jsem si celou tu katastrofickou scénu představit a teď nemyslím film, který byl na toto téma natočen. 

Je tak strašně zajímavé, že tam  v oceánu leží největší parník světa se všemi svými poklady. V dnešní době už více méně prozkoumaný, ale i tak to zní pohádkově. Pohádkově, no, asi jsem nepoužila zrovna to pravé slovo...zahynulo tam tolik lidí. Lidí, kteří se v tu noc modlily za to, aby loď byla zachráněna. Lidé, kteří se do půlnoci toho osudného dne bavily a radostnily na nejluxusnější lodi a vůbec netušili, že by je něco takového mohlo potkat. Lidé, kteří si říkali jaké mají štěstí, že mohou plout do Ameriky právě takovou krásou. Celý tento příběh je opravdu moc smutný a i když uplynou léta a léta na Titanic se jen tak nezapomene.

Zdroje fotografií: http://damncoolpics.blogspot.com, http://www.titanic.com