Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Posloucháte vážnou hudbu? Někdy není na škodu, pustit si trochu té známé klasiky. Zajímavé je, že i když jsou Mozartova, Beethovenova díla stará několik let, neohrají se jako hudba současnosti. Pokud pravidelně posloucháte rádio, zjisíte, že se hudební playlist často opakuje (alespoň u některých to tak je). Navíc, dnešní písničky se točí pořád dokola jako křeček v kolotoči nebo zaseknutá deska v gramofonu. Není nad to si občas poslechnout pořádnou a pravou hudbu od mistrů jakými byli už výše zmínění pánové a třeba Bach se Smetanou nebo Dvořákem. Bohužel ani já jsem v klasice nepostoupila dál, než k jménům slavným jako je v literatuře Shakespeare. Věčná škoda, že dnešní děcka a puberťáky nic takového jako smyčce a sbory nezajímá (nemluvím o všech, pár vyjímek se najde). A jelikož učitelé hudební výchovy na základkách chtějí svou hodinu v klidu přežít, skončí právě pouze u hrstky nejznámějších umělců. Naštěstí střední nezklamala a malou ochutnávku největších hudebníků i s audiovizuálními ukázkami nabídla, respektive náš učitel nám jejich hudbu vnucoval celé čtyři roky a pár much se na hudební mucholabku chytilo. Myslím, že jsme mu za to i vděční, protože některé kousky z vážné hudby jsou nadčasové. Nechci tu dělat reklamu na classic music, slova už stačí. Nyní se pojďme ponořit do některých mých oblíbených skladeb. Připravte si pohodlí a našpicujte uši. Většinu možná znáte, ale nikdy není na škodu se do libích tónů orchestrů, klavírů a nádherných vokálů ponořit znovu. Přeju příjemnou zábavu. :)
Začneme u nás. Vltavu (Má vlast) od Bedřicha Smetany zná každý, alesoň její nejznámější první část. Skladba stará 138 let se pomalu rozbíhá a dominantní zvuk houslí postupně ohromuje.
Kousek opery Armide od francouzského skladatele Jeana-Baptiste Lully. Skvělá a veselá melodie.
Beethovenova klidná klavírní sonáta Měsíční svit patří k mým oblíbeným. Slyšela jsem ji živě od jednoho ruského klavíristy, dokonalý zážitek.
Devátá symfonie je zajímavá tichým začátkem, do kterého jako hrom po 33 vteřině uhodí intenzivní basy .
Wolgang Amadeus M/...a jeho klasicistní skladby mě okouzlují asi nejvíc. U této symfonie nejspíš nevydržíte dlouho, její délka dosahuje téměř třiceti minut. Ale kousek ze začátku úplně stačí. Energie a rozčarovanost z ní přímo sálá a právě to napětí se mi tak líbí.
Následuje můj nejoblíbenější Requiem. Protože celou jeho délku normální lidské ucho jen tak nedoposlouchá, vybrala jsem svou nejoblíbenější část.
Německý skladatel Felix Mendelssohn/... a jeho příjemný koncert pro klavír a housle v d moll.
Jakým způsobem najít práci? Toť otázka! 7.11 2012
Pomalu ale jistě mi dochází nápady, kam ještě nakouknout za nabídkami volných pracovních míst. Nejznámější z internetových serverů sleduju pořád. Nemůžu se však zbavit pocitu, že obyčejnou nabídku, která by se netýkala obchodních zástupců, pracovníků v administrativě nebo různých manažerů, nenajdu. Krásně placená zaměstnání a o to taky méně dosažitelná.
Kam by se tedy měl obyčejný člověk se středoškolským vzděláním podívat, aby našel práci? Mám snad odkupovat všechny noviny a projíždět jejich inzeráty? Takhle to v současnosti nefunguje. Je ještě menší pravděpodonost, že bych v novinách našla nabídku pro mě vhodnou nebo že bych tam našla vůbec nějakou pracovní nabídku. Dají se tak rozeslat žádosti do různých firem nebo potenciálních pracovních míst v oboru.
To už jsem však taky udělala. Nebo mám snad nasednout na autobus a objet okolí a sledovat, jestli někde neuvidím nějakou pracovní nabídku?
Ještě když jsem byla ve škole a nad hledáním práce se nepozastavovala, myslela jsem, že v dnešní době to musí být brnkačka. Ale houby. Za našich rodičů to bylo o dost snažší. Pravda, ta doba nebyla přímo ukázková, ale dodávala lidem jakousi jistotu. Podle dosaženého vzdělání svou práci znali předem a měli ji jistou. Vysokoškolské vzdělání zvládla jen hrstka a převládala manuální práce, ale v čem byl problém? Dnešní doba sice nabízí více možností, kolik dnešních zaměstnání předtím neexistovalo, ale že by se situace na pracovním trhu zlepšila? Nezdá se mi. Nebo se možná jen špatně dívám či málo snažím?
Proto bych ráda vypsala některé možné způsoby hledání práce nebo možnosti, kde na ně narazit. Protože už jsem se o většině zmínila, rozeberu spíše pro a proti, onoho postupu. Vím, že takových článků je spousta, přesto mám chuť, podělit se s vámi o své názory.
Nikdy jsem nekupovala noviny. Od rozmachu internetu už vůbec ne, protože si je můžu přečíst online. Myslím, že tak dnes přemýšlí většina lidí, kromě některé staré generace. Proto bych řekla, že pracovních inzerátů v tisku moc nenajdeme. To ale neznamená, že tam nenajdeme vůbec žádné. Někde jsou speciální rubriky. Jinak si ale myslím, že kupovat noviny jen za tímto účelem je zbytečné. I zaměstnavatel dá svou nabídku raději na internet, tento způsob je rychlý a bezplatný. Mnohem větší množství nabídek najdeme na internetu.
Kdo by dnes neměl doma internet? A podkud ne přímo doma, ve městech existuje veřejný přístup zdarma, takže k internetu se dostaneme všichni. Ví to i zaměstnavatelé, proto na netu najdeme vůbec nejvíce pracovních nabídek. Z vlastního průzkumu vím, že jeden a ten samý inzerát můžete najít dokonce na několika webech nabízejících práci, tudíš ho určitě nepřehlédnete a i zaměstnavatel má tak větší šanci najít toho pravého zaměstnance. Uložení nabídky jedním kliknutím je pohodlnější a rychlejší. Zrovna tak i my nezaměstnaní na internetu můžeme nabízet své schopnosti a um. Vypsala jsem pár webových stránek, které pravidelně sleduju. Širokou a pestrou záplavu volných míst nabízí tyto servery: http://www.sprace.cz,http://www.prace.cz/,volna-pracovni-mista.cz/...prace.statnisprava.cz/..., spravnykrok.cz/..., http://upcr.cz/, praceunas.cz/..., nabidky-prace.cz/...
Na Úřadě práce sice skončíme všichni, ale jak už víme, pracák tu není od toho, aby nám sehnal práci. Dokáží sice poradit, ale většinou řeknou to, co už víme: musíte prostě hledat sami. Zaměstnavatelé nejsou povinni hlásit volné pracovní pozice na ÚP. Tudíž nám na tady nemusí nabídnout vůbec nic. Sami totiž neví, že třeba fabrika přes ulici shání nového zaměstnance.
Dobré jsou rekvalifikační kurzy, které vám může úřad nejen nabídnout, ale také proplatit. Záleží pak na vás, zda narazíte na kurz, který se hodí k prohloubení vaší profese nebo se vrhnete úplně jinam a rozšíříte si obzory.
Tuhle metodu jsem vyzkoušela jako první. Našla jsem si vhodné objekty, ve kterých bych mohla pracovat a jen tak pokusně rozesílala žádosti. Nezávazné rozesílání životopisů na různá místa (firmy, fabriky, školy atd.), ve kterých byste mohli najít uplatnění. Na daném místě třeba vůbec nikoho nehledají, ale za pokus nic nedáte. Obzvlášť pokud vás zaslání takového emailu stojí jen pár minut vašeho drahocenného času. Možná se trefíte. Je to trochu jako hra. Mě se zatím nepoštěstilo. Na některé emaily mi bylo aspoň zpětně odpovězeno (tak se pozná slušný člověk), jeden dokonce zval na pohovor, který sice nevyšel, ale i tak. Někdo neodpověděl vůbec. Ale tak to chodí. Za pokus to však stojí.
Tato možnost je stále častější. Vaši známí se doslechli že tam a tam hledají účetní, učitelku ve školce atd. A vy už tam honem honem letíte. Třeba ještě dřív než vůbec vyjde inzerát. Podobným způsobem mi vyfoukli volná místa lidé, kteří ani nevystudovali daný obor. Jen byli rychlejší nebo se zaměstnavatel zná s jejich příbuznými.
Může se také stát, že právě váš známý vlastní firmu a je ochotný vás zaměstnat. Řekněte, kdo z nás má ale takové štěstí? :)
Možná si všimnete, že na tamto obchodě s oblečením byl vylepený lísteček s nabídkou práce: hledáme prodavačku. Těžko ale najdou podobný vývěsek např. grafici, účetní nebo podobná zaměstnání. Ale takové kadeřnice ve větších městech si na dveřích kadeřnictví mohou všimnout – přijmeme kadeřnici. Takový způsob nám ale práci nejspíš nenajde.
Tak a to je z mé hlavy tak všechno. Napadlo mě ještě vlastní zviditelnění, ale to je vhodné spíše pro umělce: výtvarník uspořádá výstavu atd.
Těžko uvěřit, že i přes tolik možností, spousta z nás nemůže najít zaměstnání. Proto Vám, kteří jste na tom stejně jako já (ať už čerstvě po škole nebo momentálně bez práce), držím palce při hledání. Nevzdávejte se, jen na ty co vytrvají se štěstí usměje.