Přestože od konce války uplynulo šedesátsedm let, její hrůzy zůstanou v lidech navždy. Nezapomenutelné zmaření tisíců lidských životů. Vyhlazování jedné rasy a upřednostňování druhé. Strach, zoufalost, krutost a ponížení jaké zažívali židé, doufám nikdy nezažijeme. Můžeme s nimi soucítit podle jejich pozůstalých pocitů ve formě slov.
Anna patřila k děvčatům, které kluci obdivují. Ve svých dvanácti letech měla spoustu ctitelů. Nápadníky možná přilákala její usměvavá, přátelská, bavící a upovídaná povaha a chuť být středem pozornosti. Během války dostane k narozeninám deník. Tento sešit se později hodí, ukrývá v něm pocity ze sebe samé, ze svého okolí, života jakým žili a popisy charakterů lidí ve své blízkosti. Kvůli válce se rodina Frankových přestěhovala z Německa do Nizozemí. Židé však ztrácí čím dál více pravomocí, jak Anna popisuje. A ze strachu před gestapem, které si později vyžádá Anninu o dva roky starší sestru Margot, se rodina ukryje ve firmě pana Franka. Bunkru ležícímu v horních patrech firemní budovi. Svému novému domovu přezdívají "zadní dům". Ukrývá se v něm osm lidí. Zpočátku Anna, sestra Margot a jejich rodiče. Pak pan a paní Van Daanovi se synem Petrem a později k nim přibude doktor Duessel.
Z počátečních zápisků v deníku poznáme, že Anna je mladou nevinnou dívkou, popisující dojmy z lidí kolem sebe. Nejprve spolužáků, později obyvatelů zadního domu. Anna se neskrytě vyjadřuje a popisuje vlastnosti, jak své tak ostatních. Získáme tak představu o postavách. Paní Van Daanová je častým objektem popisu pro její ufňukanost a nespokojenost. O Margot se dovídáme, jak chytrá je. O Annině otci, že je jejím oblíbeným (zřejmě proto jak ji rozmazloval), o matce zase, že ji Anna moc nemusí. Do Petra se později Anne zamiluje.
Protože se postupně s věkem Anna zabývá jinými otázkami života, poznáme, jak její osobnost rostla. Pozvolna přechází k silnějším tématům jako je tehdejší politika, tedy situace války. Láska. Sebepozorování. Puberta. Smysl života. Porozumění ostatním. Intimita. Je až neuvěřitelné, jak rychle během dvou let v úkrytu dospěla.
K ještě častějším popisům patří utrpení, jaké s sebou přináší život v úkrytu. Chovat se tiše, žít v malém prostoru, jíst chabou, dokola se opakující, stravu. Vzduch za zavřenými okny, který si Anna a její spolubydlící nemohou dovolit. Poslouchat náladu nezvyšující zprávy. Každý den, při zvuku bomb nebo šramocení zespod firmy, se bát o svůj život. Cítit se osaměle, nesmět na slunce. A neustále usínat s nejistotou dalšího dne.
S Anniným talentem posat i černobílý svět tak barvitě se u příběhu odehrávajícího se na jednou místě, nudit nebudete. Každý zápis, ve formě dopisu zemřelé babičce Kitty, je živý, někdy okouzlující, jindy radostný, ale také plný zoufalství, touhy, vášně, strachu a věrného přátelství.
Jak těžké je žít mezi čtyřmi zdmi se sedmi dalšími lidmi přes dva roky vám Anna bez cenzury popíše. Hádky, nedorozumění, obviňování, ale i chvíle pohody. Jak tento skutečný příběh dopadne víme. Ze všech Anniných slov mě mrazilo právě proto, že jsem znala konec. A když čtete, jak si plánuje budoucnost s nadhledem a vědomím, že nemusí nikdy přijít...konec knihy ve mě vyvolal úzkost. Knihu psala holka dvanáctiletá a ukončila ho nečekaně jako čtrnáctiletá, ale občas máte pocit, jako by slova pocházela od dospělé ženy. Není pochyb o tom, že kdyby Anna válku přežila, určitě by se z ní stala novinářka nebo spisovatelka, jak po tom toužila.
Ve svém životním příběhu nepoužila pravá jména svých přátel ze zadního domu, ale přezdívky. Plánovala totiž přepracování svého deníku a jeho vydání od názvem Zadní dům. Původní jména však byla v knize zapsána. Uctívají tak památku zemřelých.
Jak dopadli lidé, kteří osmici pomáhali, obstarávali pro ně jídlo a další nezbytné věci? Jak dopadli samotní obyvatelé "zadního domu"? Přežil někdo další, kromě Annina otce, který později vydal osobní deník své dcery a umožnil tak celému světu, aby se dozvěděl o strašlivém osudu nejen Anne, ale všech židů?
Ukázka z knihy
