Dvirka | Dokud se to nesní

Vyhoďte už někdo všechny ty ryby nebo je sním a ani se nehnu. To je to, že ryb se nejvíc sní právě o Vánocích. Člověk je už tak plný sladkého cukroví a to máme jen dva druhy a jeden talíř od babičky. Tolik vanilkových rohlíčků co jsem dneska spořádala...a lineckého. Nesnáším svátky! :D Na včerejší večeři se obalovaly čtyři druhy ryb. Počkat, vlastně jen tři druhy - kapr, filé a candát. Losos se neobaloval, ale pekl v troubě. Logicky jsme se snažili ochutnat co nejvíc (nechápu proč to tak o svátcích vždycky bývá) a tak jsem za včerejšek stihla sníst od každého druhu trochu, teda kromě kapra. Nemám ho ráda a ani nevím proč. Už si vzpomínám, vlastně ano. Jednou hrozně smrděl blátem. Jak se tak rybka válí na dně toho bahnitého rybníka nemůže ani vonět jinak. Ale pak jsme začali kapra před smažením namáčet v mléce. Asi ho zbaví toho zápachu. Nevím, od té doby jsem ho už radši nechutnala.  Ale stejně, taky vám toho pořád tolik zbylo? Vím, stále jsou svátky, ale já už to po Štědrém dnu vidím trochu jinak. Pro mě je pak už jen zasloužené volno. Proto se u nás na druhý den většinou všechno dojíždí. Bramborový salát mizí jako první. Ryby zůstávají a když je někdo jako má sestra málo před smažením osolí, nikdo se po nich moc nehrne. Ale já mám stejně pořád ten pocit, kdy to musím všechno dojíst. Jsem plná, ale vím, že to tam pořád je a to je ten problém. Dokud to tam bude, mé myšlenky k té rybce poputují a já - přestože mám plný žaludek - si musím dát.

Když je prázdná lednice, člověk si stěžuje. Když je plná k prasknutí člověk si znovu stěžuje, protože ho ty lahůdky jen lákají. Já si stěžuju, protože po vánocích vždy přiberu pár kilo navrch. A pochybuju, že se najdou lidé, kteří jsou na tom podobně jako já.