Tam nahoře se asi zlobí

V poslední době nejde vidět jiná obloha než zamračená s tmavými a šedými mraky. Léto s sebou moc slunce zatím nepřineslo, ale větru, hromu a blesku už si můžeme užívat.
Zrovna včera. Vykouknu večer z okna a znenadání zčernala obloha. Spustil se hustý déšť a barvu tomu všemu dodal silný vítr. U nás pozhasínala v ulicích všechna světla. Sousedům z oken létaly květiny v květináči.
Nebylo to sice jako bouře Emma, která nad Českou Republikou nedávno řádila, ale i tak to byla vzrušující podívaná. Aspoň pro mě a ségru. :D Obě jsme stály v okně.
Bydlíme v domě a nemáme horní patro, takže jsme byly úplně dole.
Jsme obklopeni kopci, takže když u nás řádí bouřka, můžeme vidět jen fialově a bíle blikající oblohu.
Když se na to člověk dívá z bezpečí je to opravdu krásné. Horší by bylo, kdyby jeden takový krásný blesk uhodil do vašeho domu.
Kdo bouřku opravdu nemusí jsou psi. U naší Niky jsme to zatím poznaly jen jednou, kdy si zalezla pod peřinu, když slyšela hrom.

Co je s bouřkami ještě doprovázeno, je hrozné dusno. Dnes se nedalo skoro dýchat. Ani teď když už zase prší a opět hřmí. Vzduch se ani nehne. Deštěm se dokonce ani nezvlhčí. Hodně lidem se při takovém počasí dělá špatně. A jen tak se ho asi nezbavíme. Bouřky by měli pokračovat, ale už ne s takovou intenzitou jako tomu bylo v minulých dnech. (Tu poslední větu jsem teď slyšela ve zprávách. :D)