Na některé dveře můžeme klepat jak dlouho chceme a stejně se nám nikdy neotevřou.

♦♦♦

eduard nud: Dovolte, abych nyní odpovídal sám sobě a abych se i místy trochu poopravil.

Knihy husím brkem vykazovaly dvě důležité vlastnosti: byly psány ručně a hlavně stručně. Obsahovaly pouze důležité informace i s vyobrazením. Skutečně. Zápis se schůze s následovnou pitkou a tak dále a tak podobně je proti nim román. To taky bylo původně hlavním posláním písma, totiž zápis informací.

Beletrie a romány vznikaly až mnohem později po knihtisku. Ono totiž na opravdové knihy nestačila možnost je tisknout, musely se tisknout rychle. Stejně jako později u denního tlače na WC musel přijít vynález rotačky. Aby to odsýpalo a aby to sypalo. Ale nechme satyry.

Já tady tak kecám hlavně proto, že dneska vůbec nechápu, čím tak moc mě obohatí vymyšlený příběh se subjektivním názorem autora víc, než obyčejné informace o témže. Ne, to nemělo být Temže, to jste mě špatně pochopili. Já se totiž nedokážu dost dobře vyžvýknout.

Ale knihy jsem se pokoušel číst i na internetu, naposledy jsem četl Tři muži ve člunu a Jak napsat dobrou knihu. Mám ale obavy, že skutečně naposled. Nebo alespoň do té doby, než objevím způsob, jak je číst tak, aby to na mne nezanechávalo žádné následky. A hlavně abych neseděl minimálně pořád u počítače. Protože nejideálnější je nanejvýš nikdy.

A to je skutečně vše. Doufám.