Všichni jednou uschneme

Předem se omlouvám za nadpis tohoto článku, ale jen mi teď hlavou proletěla tato pesimistická a pravdivá myšlenka, že všichni stejně jednou uschneme. Musím se nad tím  pousmát a zasmát, takže holky, nic si z toho nedělejme, protože víme, že do usychání máme ještě daleko. ;)

Měli byste mi možná za zlé, kdybych řekla, že Máj nemám  ráda nebo pro mě prostě jen nic neznamená. Mohla bych říct, že miluju vůni zrajících třešní a to krásné jarní počasí, kdy kvete všechno okolo a slunce mě pálí do obličeje (ale to vydržím jen chvíli a hledám stín :D) a zpěv ptáků a vůbec tohle všechno. Jenomže to si můžu zažít zítra nebo pozítří a to už bude po 1. Květnu. Dobře, proti tomuhle máji nic nemám. Staví se májka, zamilovaní se líbají pod rozkvetlou třešní a dívky - ženy se bojí, že když je nikdo nepolíbí uschnou. Tuhle otloukanou tradici zase až tak neuznávám, protože podle mého názoru je zajímavější líbat se  pod už uzrálou třešní. ;) Ale je to tradice -  a tradice jsou od toho, aby se udržovaly a zachovávaly, tak proč ne. Někteří lidé to berou moc vážně a dívky chodí a smutně říkají: " Dnešní rok zase uschnu."  Žádná pravda! Nebo ano?  To musíte posoudit každá sama. 

Pak je tady ten druhý Máj, neboli dílko našeho slavného básníka a prozaika Karla Hynka Máchy, představitele českého romantismu. To jsme se teprve  všichni středoškoláci a obecně studenti zapotily, když jsme otevřeli učebnice češtiny nebo skripta  a zadívali  se na půl stránky o Máchovy a nejméně dvě stránky o Máji. Někoho to teprve čeká, někdo už má tuhle maturitní otázku za sebou a pokud úspěšně, může si říct - uff. :D 

Sama nevím jestli mám něco proti Máchově Máji, protože jsem se ještě nedostala k jeho četbě a romantismus  moc nemusím, takže by mě asi nenatchnul. Znám jeho děj, viděla jsem i filmovou verzi, která byla překrásně natočená, ale to bylo asi tak všechno. Dávám přednost Erbenově Kytici. Básně mají pointy a jsou trochu hororově pojaté. Slyšela jsem o jedné, která není ve sbírce uvedená, přestože k ní byla napsaná. Jmenuje se myslím Smolný Var a je o tom, že se matce utopilo dítě ve vroucí smůle. Název a děj té básně už asi nikdy nezapomenu, protože jsem se nad tím strašně dlouho divila, jak se nějaké ženě mohlo utopit dítě ve smůle. Tak už nad tím ani nebudu přemýšlet. :D 

UŽIJTE SI PŘEKRÁSNÝ MÁJ :)