Na některé dveře můžeme klepat jak dlouho chceme a stejně se nám nikdy neotevřou.
♦♦♦
|
Na dosah
29. leden 2010 | 16.34 |
Ještě nikdy jsi nespatřil mou tvář,
ale přesto se už o mně zajímáš.
Je krásné tohle vědět,
a když slyším tvůj hlas v dáli,
jemně se usmívám,
přestavuji si,že mě objímáš.
Je krásné vědět,
že chceš znát mé jméno,
budu tajemná,
neprozradím ho.
V černé noci si vybavím,
tvé krásné tmavé oči,
ten lehký závoj touhy
a přitom nás dělí,tak málo.
Každý den tě vídávám,
v neúprosném davu lidí.
Schovávat se nemusím,
i když mě vidíš,
má tvář ti nic neříká.
U nás hrají slova,
sladká a neprozrazená.
ale přesto se už o mně zajímáš.
Je krásné tohle vědět,
a když slyším tvůj hlas v dáli,
jemně se usmívám,
přestavuji si,že mě objímáš.
Je krásné vědět,
že chceš znát mé jméno,
budu tajemná,
neprozradím ho.
V černé noci si vybavím,
tvé krásné tmavé oči,
ten lehký závoj touhy
a přitom nás dělí,tak málo.
Každý den tě vídávám,
v neúprosném davu lidí.
Schovávat se nemusím,
i když mě vidíš,
má tvář ti nic neříká.
U nás hrají slova,
sladká a neprozrazená.
Komentáře
| RE: Na dosah | constricted | 02. 02. 2010 - 08:58 |
 RE(2x): Na dosah |
dvirka | 12. 02. 2010 - 22:40 |