Na některé dveře můžeme klepat jak dlouho chceme a stejně se nám nikdy neotevřou.

♦♦♦

dvirka: Ale víš co mě na tom děsí nejvíc Constricted? Že tímto článkem to nejspíš končí a pak už na ni bude myslet jen nejbližší rodina,té z paměti nezmizí nikdy,ale co ti ostatní? Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude,a jednou budeme všichni spát navždy s vědomím,že pak budeme zapomenuti...
Toto pravidlo vyvrátí pouze ti,o kterých se učíme,ti jejichž knihy a osobnosti se staly tak slavnými,aby jejich jméno zůstalo zachováno.